Jürg Amann

Již více než třicet let obohacuje Jürg Amann švýcarské písemnictví. Stejně jako ve většině Amannovy tvorby nesoucí autobiografické rysy autora jsou i v knize Zabít matku ústředními motivy smrt jakožto utrpení, završení (nebo také vykoupení) a vztah syna a matky. Kniha se skládá ze čtyř částí, jež jsou v podstatě variacemi právě na tato témata. První dvě části jsou líčením očima chlapce - ve svých vzpomínkách se vypravěč s matkou vydává na cestu za jejím dlouho zapíraným a nyní již mrtvým otcem, jindy jsou malí sourozenci svědky matčiných zoufalých výlevů a sebevražedných sklonů. Ve třetí části se již dospělý syn vyrovnává s prosbou své umírající matky o pomoc zemřít. Vypravěčovy myšlenky se pohybují mezi snahou o pochopení, úvahami o povinnosti a o oddané lásce k matce. Tématem závěrečné části Rekviem je samotné umírání. Čím blíž ke konci, tím méně příběhovosti. V kratinkých kapitolách poslední části připomínajících Kristovo utrpení dosahuje vypravěč jistého smíření s matčinou smrtí a smrtí vůbec.

Švýcarský autor Jürg Amann dospívá k mimořádnému porozumění Kafkovu dílu snahou o pochopení Kafkova života - ale nikoli obvyklým pátráním po autobiografických prvcích. Amann, který je sám spisovatel, rozvíjí hluboký psychologický vhled do fenoménu Kafka a nabízí tak čtenáři nebývalou příležitost pochopit Kafkovu cestu v jejích složitých obratech, vyvolávaných napětím mezi touhou po životě s druhými a nemožností se jim přiblížit. Ve výkladu ústředních motivů Kafkova díla přerůstá esej ve filosofickou výpověď o světě, v němž si člověk svobodně volí, co je mu osudem určeno.

Na lavičce v parku sedí holčička a pláče. Ztratila panenku. Franz Kafka, který se svou družkou Dorou Diamantovou právě pobývá v Berlíně, si děvčátka všiml a chce je utěšit: Holčička svou panenku neztratila, to panenka se sama od sebe vydala na cesty, on tu její panenku potkal a ona mu slíbila, že bude holčičce ze svých cest psát. Protože ale holčička ještě neumí číst, bude dopisy posílat jemu, Franzi Kafkovi, a on jí bude dopisy od panenky při svých procházkách po parku předčítat. To se skutečně událo. Švýcarský autor Jürg Amann tyto dopisy nalezl, jak alespoň tvrdí, dostaly se k němu složitými oklikami. Nebo je spíš vynalezl? To tušíme my. Ať tak nebo tak, my je zde otiskujeme úplně poprvé. Je to literární hra na schovávanou pro mladé i staré, velké i malé, plná skrytých i méně skrytých narážek, a hlavně plná útěchy pro každého, kdo někdy v životě ztratil panenku nebo cokoli, co mu bylo drahé. Světová premiéra! Tato knížka je na základě autorova přání poprvé vydána tiskem v češtině, německé vydání teprve bude následovat. Rukopis půvabného textu hned po jeho dokončení nabídl Jürg Amann nakladatelství ARCHA. Tahle knížka by neměla být nijak dovysvětlována, sama o sobě by měla být jakýmsi vysvětlením. Pro dítě na jeho dětské úrovni, pro dospělého, literárně zaujatého a vzdělaného čtenáře na úrovni literárních skrývaček, v každém případě by měla přinášet radost - každému v té literární rovině, v jaké ji hledá. Nicholas Murray: Kafka, české vydání, Jota, Brno 2006 A právě v té době Kafka s Dorou na jedné ze svých procházek místním parkem potkali malou holčičku, plačící, že ztratila panenku. Kafka, kterého utrpení malých dětí vždy dojímalo, jí řekl, že panenka se neztratila, ale vydala se na cestu a píše mu z ní dopisy. Nevěřící dítě mezi slzami požádalo o důkaz a Kafka slíbil následujícího dne jeden z dopisů přinést. Doma dopis velmi pečlivě sepsal a druhý den se vrátil a přečetl ho holčičce. Stálo v něm, že panenku přestalo bavit žít pořád ve stejné rodině a chtěla jen změnit prostředí. Kafka pokračoval v psaní těchto každodenních dopisů po téměř tři týdny. (...) Pro Kafku bylo typické nejen to, že se dítě snažil utěšit, ale také to, jak úzkostlivě přitom dbal na každý detail.