Silvia Borghesi

Krása je projevem tajemných zákonů přírody, které by nám bez jejího zjevení zůstaly věčně skryté. Johann Wolfgang Goethe Z iniciativy vévody Ludvíka I. zahájil dne 7. dubna 1826 architekt Leo von Klenze výstavbu muzea Alte Pinakothek. Stavba pak byla dokončena roku 1836. Mnichovská pinakotéka se měla stát stánkem pro uložení pozoruhodné umělecké sbírky, kterou v Bavorsku za více než tři sta let vybudoval panovnický rod Wittelsbachů a která soustřeďovala díla představující rozsáhlé bavorské dědictví v oblasti malířství. Základ sbírek tvořila kolekce vévody Viléma IV. Bavorského a jeho manželky Jakobey z Badenu, kteří už od roku 1528 vlastnili významné historické obrazy, které si objednali u německých umělců, aby zdobily Lusthaus (letohrádek) jejich mnichovské rezidence a zároveň oslavovaly významné vzdělance. Mezi tato vzácná díla se řadí i nádherný Altdorferův obraz Alexandrova bitva, který je v galerii vystaven i dnes. Byl to počátek stále většího zájmu bavorských panovníků o umění.

Pokladnice mistrovských děl tohoto muzea, jehož současné sídlo v centru Vídně bylo dokončeno v roce 1891, je od svých počátků neoddělitelně spjato s historií, bohatstvím a sběratelským vkusem panovnického rodu Habsburků. První základ sbírek byl položen už ve 14. století. Od té doby pak všichni další vladaři z habsburského domu postupně přispívali k jejich rozšíření, především díky mecenášským aktivitám, které je vedly k tomu, že se sami stávali zadavateli děl u nejslavnějších umělců té které doby. Zájem habsburských vladařů, od vévody Rudolfa IV. Habsburského až po císaře Rudolfa II., se na základě výrazného humanistického citu soustřeďoval na nejvýraznější tvůrce německého, vlámského a italského původu, od Dürera po Bruegela, od Cranacha po Tiziana. V průběhu 17. a 18. století sběratelství vládnoucího rodu znovu významně ožilo. Došlo i k novému uspořádání císařské obrazárny. To byl také první nezbytný krok na cestě k současné podobě galerie, jež si dodnes ve zdech své velkolepé budovy

Pokladnice mistrovských děl tohoto muzea, jehož současné sídlo v centru Vídně bylo dokončeno v roce 1891, je od svých počátků neoddělitelně spjato s historií, bohatstvím a sběratelským vkusem panovnického rodu Habsburků. První základ sbírek byl položen už ve 14. století. Od té doby pak všichni další vladaři z habsburského domu postupně přispívali k jejich rozšíření, především díky mecenášským aktivitám, které je vedly k tomu, že se sami stávali zadavateli děl u nejslavnějších umělců té které doby. Zájem habsburských vladařů, od vévody Rudolfa IV. Habsburského až po císaře Rudolfa II., se na základě výrazného humanistického citu soustřeďoval na nejvýraznější tvůrce německého, vlámského a italského původu, od Dürera po Bruegela, od Cranacha po Tiziana. V průběhu 17. a 18. století sběratelství vládnoucího rodu znovu významně ožilo. Došlo i k novému uspořádání císařské obrazárny. To byl také první nezbytný krok na cestě k současné podobě galerie, jež si dodnes ve zdech své velkolepé budovy

Krása je projevem tajemných zákonů přírody, které by nám bez jejího zjevení zůstaly věčně skryté. Johann Wolfgang Goethe Z iniciativy vévody Ludvíka I. zahájil dne 7. dubna 1826 architekt Leo von Klenze výstavbu muzea Alte Pinakothek. Stavba pak byla dokončena roku 1836. Mnichovská pinakotéka se měla stát stánkem pro uložení pozoruhodné umělecké sbírky, kterou v Bavorsku za více než tři sta let vybudoval panovnický rod Wittelsbachů a která soustřeďovala díla představující rozsáhlé bavorské dědictví v oblasti malířství. Základ sbírek tvořila kolekce vévody Viléma IV. Bavorského a jeho manželky Jakobey z Badenu, kteří už od roku 1528 vlastnili významné historické obrazy, které si objednali u německých umělců, aby zdobily Lusthaus (letohrádek) jejich mnichovské rezidence a zároveň oslavovaly významné vzdělance. Mezi tato vzácná díla se řadí i nádherný Altdorferův obraz Alexandrova bitva, který je v galerii vystaven i dnes. Byl to počátek stále většího zájmu bavorských panovníků o umění.