Tomáš Boukal

Kniha Cesta lesem je pokusem o sblížení dvou odlišných přístupů k psaní v rámci sociální a kulturní antropologie. Nahlíží na skupinu původních obyvatel Sibiře - Manse z různé perspektivy. V práci je použit, do jisté míry, experimentální přístup k etnografickému psaní. Umístěny jsou vedle sebe dva texty, které plynou paralelně. První z nich vychází z přístupu ekologické antropologie v širším významu, kdy je tento podobor sociální antropologie chápán jako studium vztahů mezi různými složkami etnického ekosystému a krajiny. Tento, převážně pozitivistický, popis je doplněn paralelním reflexivním textem, který popisuje okolnosti výzkumu z čistě subjektivního hlediska autora, včetně emocionálního prožívání. Oba texty by mohly existovat nezávisle na sobě. Zároveň se však mohou dobře doplňovat, tak jak oba popisují stejná místa a aktéry, ale z odlišné perspektivy.

Přízračná sibiřská tajga, nekonečné bažiny, zapomenuté trestanecké osady. Prostředí, ve kterém se osamělý český etnograf cítí méně sám. Hledá poslední příslušníky místních domorodých skupin, kteří zde živoří na hranici jejich zanikajícího světa. Celý kraj ale zahaluje závoj strachu. Mizí v něm mladé dívky. A není nikdo, kdo by je hledal. Etnograf se seznámí se sestrou jedné z pohřešovaných a nechá se postupně pohltit pátráním po osudu ztraceného děvčete. Většina cest, po kterých se vydává, však končí hluboko v lese…

Duch tajgy je kniha o hledání. O touze po poznání a pochopení života obyvatel tajgy, světa zvířat, rostlin, lidí a duchů. Duch tajgy je kniha o životě lesa a jeho lidí, který vábí, ale zároveň i nahání strach. Tomáš Boukal navštěvoval přes dvacet let Západní Sibiř a Ural, prostor obývaný málopočetným etnikem lovců a rybářů Mansů. Za tu dobu se v těchto místech odehrála řada změn, které vedly až téměř k zániku některých společenství. Rodová území původního obyvatelstva byla výrazně zasažena těžbou dřeva či přítomností trestaneckých kolonií. Plánované hospodářství, do kterého byli nuceně začleněni i Mansové, s pádem Sovětského svazu zaniklo. Domorodí lovci však byli ponecháni na pospas živelnému kapitalismu, který pro ně byl zcela devastující. V současnosti odcházejí zbývající obyvatelé tajgy do měst, kde jsou asimilováni majoritním obyvatelstvem, a staré tradice odumírají. Jedním z jejich posledních očitých svědků je právě Tomáš Boukal.

Skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů Saša žije daleko od civilizace na horním toku řeky Pelym, která pramení v podhůří Uralu. Ještě před dvaceti lety zde stávaly osady několika mansijských rodin, jež však jedna po druhé mizejí. Jen Saša dál zůstává v lesích — loví losy a medvědy, a jak mu ubývají přátelé, stále víc upevňuje pouto s láhví laciného alkoholu. V opilosti vztáhne ruku na jednoho ze zbývajících souputníků, Peťku. A ačkoli se v osamělosti rozlehlé tajgy odpuštění stává téměř životní nutností, spravedlnost brzy dosáhne i sem. Ani vězení však nedokáže spoutat duši lovce. Svobodný život v domovské tajze ožívá v Sašových vzpomínkách na rodinu i v obrazech starých příběhů. Nejhorší trest tak nakonec vyměří až sám čas — po návratu domů jsou Sašovi příbuzní mrtví a on ztrácí smysl života. Začíná jeho postupné odcházení z tohoto světa, provázené osobními démony i duchy lesa, jež jeho lid provázejí. Sašova postava odráží smutnou historii malého národa Mansů, který se stal obětí sovětské epochy a jejího zániku.

Skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů Saša žije daleko od civilizace na horním toku řeky Pelym, která pramení v podhůří Uralu. Ještě před dvaceti lety zde stávaly osady několika mansijských rodin, jež však jedna po druhé mizejí. Jen Saša dál zůstává v lesích — loví losy a medvědy, a jak mu ubývají přátelé, stále víc upevňuje pouto s láhví laciného alkoholu. V opilosti vztáhne ruku na jednoho ze zbývajících souputníků, Peťku. A ačkoli se v osamělosti rozlehlé tajgy odpuštění stává téměř životní nutností, spravedlnost brzy dosáhne i sem. Ani vězení však nedokáže spoutat duši lovce. Svobodný život v domovské tajze ožívá v Sašových vzpomínkách na rodinu i v obrazech starých příběhů. Nejhorší trest tak nakonec vyměří až sám čas — po návratu domů jsou Sašovi příbuzní mrtví a on ztrácí smysl života. Začíná jeho postupné odcházení z tohoto světa, provázené osobními démony i duchy lesa, jež jeho lid provázejí. Sašova postava odráží smutnou historii malého národa Mansů, který se stal obětí sovětské epochy a jejího zániku.

Náhodný výběr mansijského mýtu, který vykazoval určité podobnosti s mýty jiných národů, mne přivedl na stopu prastarého příbuzenství. Linie, která propojuje staré i současné populace velmi vzdálených míst, která leží na různých kontinentech, přes něž jsme schopni sledovat nejen stopy našeho mýtu, ale také stopy příbuzenských vazeb. Podobnost starobylých vyprávění tedy není náhodná, ale vyjadřuje pradávnou příbuzenskou spojitost, která se ovšem v našem případě vztahuje na tak odlišné a geograficky vzdálená etnika, jako jsou některé skupiny původních obyvatel Sibiře, dalších oblastí Asie, ale také Ameriky, Evropy, a dokonce i Afriky. Těžko uvěřitelná se jeví představa, že by mohly sdílet nejen příběhy, geny, ale i další kulturní prvky.

Sborník spřízněných autorů vycházející u příležitosti životního jubilea přední osobnosti české iberoamerikanistiky, historie a etnologie – Oldřicha Kašpara V roce 2022 oslavil kolega, učitel, přítel, Oldřich Kašpar významné životní jubileum. Tato událost přivedla autory sborníku k myšlence sestavit tuto monografii autorů spřízněných s touto významnou osobností české iberoamerikanistiky, historie a etnologie.

Audiokniha Cesta mrtvých, kterou napsal Tomáš Boukal. Vydejte se do dálek ruské tajgy a prožijte skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů… Saša žije daleko od civilizace na horním toku řeky Pelym, která pramení v podhůří Uralu. Ještě před dvaceti lety zde stávaly osady několika mansijských rodin, jež však jedna po druhé mizejí. Jen Saša dál zůstává v lesích — loví losy a medvědy, a jak mu ubývají přátelé, stále víc upevňuje pouto s láhví laciného alkoholu.