Vratislav Brabenec

Barevné texty básníka, nedostudovaného teologa, zahradníka a saxofonisty PPU, V. Brabence, mladým si přímo říkaly o netradiční komiksové ztvárnění – zadání, jehož se s radostí ujala Petra Josefína Stibitzová. „Když zrovna píšu pro desetileté lidi, snažím se představit si sebe v deseti. V roce 1953 umřel tyran Stalin a i jeho nohsled, náš ‚milovaný‘ prezident Gottwald, zaklepal bačkorama. Popravovalo se tehdy i za víru. Nebo za lásku k rodné hroudě se zavíralo na dlouhá léta do děsivých žalářů.“ Vratislavu Brabencovi se pro děti nepíše snadno. Říká, že se mu nechce něco si pro ně vymýšlet, věšet jim na nos bulíky. A taky že jim nemůže psát ani o ženských, ani o chlastu nebo pod jeho vlivem, jako tomu bylo v případě jeho knížky – básně v próze Karlín přístav, kterou napsal v deliriu po propité noci. Přesto cítí, že je tu pár věcí, které by se mládeži říct měly, pár věcí, pro které stojí za to žít a taky se za ně postavit, když je potřeba, a někdy dost bojovně. I dnes jsou mezi námi domovní důvěrnice, které se zasadí o to, aby byl skácen nepohodlný strom, nebo užvanění zákonodárci, jimž je osobní prospěch nad všechny zákony. A je potřeba na ně tu a tam dohlédnout… a taky se umět radovat i z těch nejprostších věcí: „Mě ale stejně nejvíc těší a baví ležet v trávě. Jen tak. Mezi zuby stéblo kostřavy nebo jílku, kolem spousta pampelišek…“

Přijdete-li večer do kavárny ve Vršovicích, u stolu v rohu pravděpodobně uvidíte na první pohled zajímavého člověka. Nejspíš pije kafe s malým nebo upíjí malé plzně. Když si budete chtít jen tak přisednout, laskavě vám pokyne. Když ale vejde někdo, kdo halasně pronáší velká moudra, ten člověk – Vráťa Brabenec – opustí lokál nebo vetřelce pošle rychle někam. Vráťovi můžete naslouchat, můžete s ním uvažovat o nejrůznějších strastech a radostech světa vezdejšího, můžete se od něj hodně dozvědět, můžete poznat jeho rodné Horní Počernice, indiány v Kanadě, setkat se s osudy nevšedních lidí … nesmíte ho ale zaplašit. Ne, není v něm zaječí strach z nějakého reálného nebezpečí, svoji odvahu k protestu proti zlovůli a blbosti už projevil mockrát, je to taková boží bázeň, pokora a skromnost, se kterou utíká před banalitami, malichernostmi a sebestředností zduřelého ega.

Autor je skladatel, textař a saxofonista legendární hudební skupiny Plastic People, básník a spisovatel. Básnická sbírka vycházící k autorovým 75. narozeninám. V pauzách mezi koncerty Plastic People of the Universe, navrhováním zahrad a parků, pitím rumu, psaním knih, sněním ve dne i v noci, pozorováním rostlin, zvířat a lidí, tryská z Vratislava Brabence poezie. Většina nenávratně odplyne, ale to, co se zachovalo, předkládá ve své nejnovější sbírce. Garden is open. Doslov Jáchym Topol, Bára Hanková.

Kniha textů Vratislava Brabence. Z původně pevně daného formátu sloupků pro Divadelní noviny Vráťa vytvořil zcela svébytný literární útvar. Jednotlivá vyprávění se prolínají, jsou svými odkazy i dodatky, přitom každé obstojí samo o sobě. Tentokrát více o divočině v nás, magii, která rámuje lidský svět, ženách a střídání ročních období. Ilustrace Františka Skály nejsou pouze doprovodem textu, ale kongeniálně rozšiřují a doplňují jeho význam.

Autor, saxofonista a zpěvák undergroundové skupiny Plastic People of the Universe, který se letos dožívá 70 let, představuje v této sbírce básně za posledních 10 let.

Když I. M. Jirous nemohl z důvodu úmrtí pokračovat v psaní textů pro Divadelní noviny, zkusili oslovit Vráťu Brabence. A vyšlo najevo, že takový kratší, většinou jednostránkový, formát nejlépe vyhovuje jeho vypravěčskému stylu. Po prvním sborníku s názvem Podoby, vrhá se Brabenec vstříc trhu s dalším souborem textů, tentokrát pojmenovaném příznačně Trdliště. Vyzrálejší, vtipnější, moudřejší, smutnější, přesto stále stejný vypravěč Vráťa dokáže popsat setkání s lesy, zvířaty i lidmi v Kanadě právě tak poutavě, jako cestu do vršovické večerky pro placku rumu. Opět s ilustracemi Richarda Pechy.

Ještěže není každej den posvícení. To bych se asi pomát Dostal jsem doma pár korun, ať se jdu pobavit. Nejraději bych nikam nešel, ale to se nedalo obhájit. Bylo mi šest. Tak začíná pátá kniha úsporných textů Vratislava Brabence. Jak konstatoval Jan H. Vitvar Leckdo by mohl říct, že toho Vráťa píše a hlavně vydává až moc. Nemyslím si. V tý pravidelný sklizni jeho literárního zahradničení se totiž pořád objevují fantastický plody, který tu nikdo jinej nenapíše Nenapíše, tím si můžeme být jisti. Naštěstí Vráťa odvahu neztrácí: Tejden jsem neměl vodvahu to zapsat. Až teď. Zrálo to sedmdesát let.

Známý básník a muzikant, člen legendární kapely The Plastic People of the Universe vypráví dětem své příběhy. Není nutné zrovna jezdit o Vánocích na Velikonoční ostrov, abychom prožili něco úžasného. Stačí se jen dobře dívat kolem sebe...??Vráťa Brabenec psal kdysi dávno pohádky a povídky o zvířatech své malé dceři Nikole. Těžko však z původního rukopisu, který měl ilustrovat Karel Nepraš, něco dohledávat - vždyť estébáci u Brabenců tolikrát obrátili domácnost vzhůru nohama, tolik písemností zabavili a v exilu se Brabencovi tolikrát stěhovali, že se sotva mohlo něco dochovat.??A tak to sepsal znovu - a jeho příběhy se zcela vymykají všemu, co se u nás pro děti píše a vydává. Jeho vyprávění je dokonale prosto všech výchovných doporučení, stejně jako vyfantazírovaných zápletek, protože podle něj se děckám nic nalhávat a vymýšlet prostě nemá.??Karel Nepraš už Vráťovu knížku ilustrovat nemůže, a tak si Vráťa Brabenec vybral Matěje Formana - je podobný komediant jako on.?Matěj se do malování pustil s velkým gustem, a když na závěr v hospodě na Wilsoňáku kreslil Vráťův portrét do knížky, kolem nich sedící Romové, kteří právě vysedli z rychlíku z Anglie, chtěli taky portrétovat, za což panu malíři nabídli štangli irské uzeniny a tři Euro. Plácli si, ale do knížky už se dostat nestihli - tak třeba budou v nějaké příští povídce...

V domě, ve kterým se můj bratr Jaromír narodil, jsem kdysi, když mi bylo asi 15, zasadil tis, tehdy značený jako fastigiata. Časem bylo zřetelný, že je spíš erecta. Tak představil v knize Payday Vratislav Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, svého staršího bratra. Vráťa s oblibou líčí, jak po atentátu na Heydricha Jaromír unikl ze školy a proplížil se německým obklíčením Prahy, jen aby si mohl prohlédnout svého čerstvě narozeného nejmladšího bráchu. Nyní, po 79 letech od oné události, přichází s novou knihou svých textů, bohatě ilustrovanou právě bratrem Jaromírem. Unikátní a první spolupráci obou Brabenců (Jaromír je známý sochař, malíř a kreslíř) graficky upravil Jan Kloss (OKOLO) a dal tak vzniknout mimořádnému literárně-výtvarnému artefaktu.