Jan Břečka

Rok po invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa proběhly v ulicích mnoha velkých měst rozsáhlé demonstrace, do kterých se zapojili především mladí lidé. Vyjadřování nesouhlasu s přítomností sovětské armády na našem území se mísilo s projevy nespokojenosti s nastoupenou cestou nového vedení komunistické strany. To pouliční protesty očekávalo a nejspíše i přivítalo, podle něj totiž dokazovaly, že tzv. protisocialistické síly existují. Legitimizovaly tak jeho politiku a daly mu do ruky pádné argumenty k postupu proti zbytku reformistů v čele s Alexandrem Dubčekem. Brutální potlačení nepokojů jednotkami tehdejší bezpečnosti, armády a Lidových milicí, které si vyžádalo oběti na životech, posloužilo rovněž jako varování do budoucna a současně jako důkaz předložený sovětskému vedení, že v osobě Gustáva Husáka byl postaven do čela Československa správný člověk. Naopak pro veřejnost symbolizoval srpen 1969 definitivní konec Pražského jara. Předkládaná publikace se na základě rozsáhlého archivního výzkumu snaží přiblížit události srpna 1969 a zasadit je do kontextu tehdejšího dění.