Anton Čechov

Reprezentatívny výber z bohatej tvorby jedného z najväčších majstrov tohto žánru.Kniha je originálnou ručnou umeleckou knihárskou prácou.

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem "on a ona" v dárkovém provedení edice Kanapka.

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Zbierka poviedok Za súmraku vyšla roku 1897. A. P. Čechov mal vtedy dvadsaťsedem rokov a v literárnych kruhoch i u čitateľskej verejnosti bol známy ako autor humoristických poviedok. V tom čase považovala verejnosť spisovateľa humoristu skôr za zabávača a tvorcu ľahkého odpočinkového čítania. No Čechov svojou zbierkou rozbil tieto klamlivé predstavy a dokázal, že humoristická poviedka nemusí byť vždy len prvoplánovo vtipná, ale v jej podtexte sa môže skrývať odkaz tragikomickosti ľudského bytia a v jej texte originálne slovesné majstrovstvo a obrazná virtuozita. Mnohých preto nesmierne udivilo, že rok po publikovaní udelila Ruská akadémia vied Čechovovi prestížnu Puškinovu cenu. Pri zostavovaní knihy autor neponechal nič na náhodu. Svedčí o tom neobyčajne sebakritický prístup k výberu poviedok. Z približne sto dvadsiatich nakoniec zaradil do zborníka iba šestnásť. Veľkú pozornosť venoval najmä ich poradiu. Zbierka vyvolala množstvo pozitívnych i negatívnych ohlasov. Práve tie negatívne paradoxne možno najlepšie vyjadrili podstatu Čechovovej tvorby - hovorilo sa v nich o "temnom charaktere", o jeho "pochmúrnom pohľade na život", o "zabíjaní ľudských nádejí". Sám Čechov na tieto a podobné názory reagoval po svojom: "Čítam to a nijako neviem pochopiť, či ma chvália alebo oplakávajú moju stratenú dušu?"

Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti.

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Ivanov je dráma v štyroch dejstvách, v ktorej Čechov ukázal novú podobu zbytočného človeka, topiaceho sa vo všednosti provinčného života. rnManželka Nikolaja Ivanova je chorá na tuberkulózu, Ivanov jej pre veľké dlhy nemôže zaplatiť cestu na Krym. Jeho známi ho považujú za prospechára a hovoria, že si ju vzal len pre veľké veno. Pravda je taká, že sa brali z lásky a ona bola vydedená. rnPo manželkinej smrti sa chce Ivanov znovu oženiť s dcérou bohatého priateľa a okolím sa zas začnú šíriť staré reči ...rnKniha obsahuje aj poviedky Archijerej, Človek vo futráli, Egreše a Vierka.

Významné dielo svetovej dramatickej tvorby 19. storočia, Ujo Váňa, je unikátom medzi Čechovovými drámami, lebo ide o prepracovanie jeho vlastnej staršej drámy Drevený démon. Majetok profesora Serebriakova na dedine spravuje jeho dcéra Soňa a jej strýko Vojnickij. Profesor sa vracia na majetok so svojou druhou manželkou Jelenou. Vojnickij po ich príchode stratí ilúzie o človeku, pre ktorého celý život pracoval a zamiluje sa do jeho manželky...

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác – ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o „miesta neznesiteľných útrap“. Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za „stelesnenie pekla“ a „miesto všadeprítomného zla“. Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. „Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič iné nenapísal, jeho meno by aj tak bolo navždy zapísané do histórie ruskej literatúry.“ Takto hodnotili Ostrov Sachalin novinové články. A čoskoro došlo k niečomu pre Rusko nevídanému: po vydaní knihy a obrovskom spoločenskom ohlase bola vláda nútená reformovať legislatívu týkajúcu sa nútených prác a vyhnancov.

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato „komedie“, jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D.

Nové vydanie výberu z poviedok A. P. Čechova dokazuje, že záujem o ruskú klasiku, najmä z obdobia 19. storočia, neutícha. Čechov krátko pred smrťou napísal: Moje diela budú čítať nanajvýš sedem rokov po mojom skone. Od smrti veľkého majstra slova a iskrivého humoru, lekára, ktorý súcitil s jednoduchým človekom a svoju empatiu vedel umne pretaviť do príbehu, však uplynulo vyše sto rokov a jeho knihy a hry podnes čítajú na celom svete. Človek sa totiž stáročiami málo mení, menia sa iba kulisy, ktoré ho obklopujú. Aj dnes sa vie ženatý sukničkár bláznivo zaľúbiť do vydatej ženy (Dáma so psíkom), aj dnes poznáme uniformovaných chlapíkov s nesmierne ohybnou chrbticou (Chameleón) či nešťastníkov plných úzkostí a strachov, ktorí by komandovali celý svet, keby na to mali príležitosť (Človek vo futráli). Každá z poviedok zaradených do výberu je malým literárnym klenotom, lahôdkou, ktorú si treba vedieť vychutnať. Vtipný doslov k výberu poviedok napísala Mária Kusá. Z ruských originálov A. P. Čechov: Izbrannyje sočinenija v dvuch tomach (Chudožestvennaja literatura, Moskva 1979) preložili Viera Bosáková, Vladimír Čerevka, Ružena Dúbravová, Nataša Ďurinová, Ivan Izakovič, Elena Krišková, Dana Lehutová, Viera Marušiaková, Ivan Slimák, Naďa Szabová, Magda Takáčová.

Mistrovské miniatury, aktovky N. V. Gogola Spor, Úředníkovo ráno, Scény se společenského života, Hráči, S. Turgeněva Venkovanka, Večer v Sorrentu a A. P. Čechova Labutí píseň, Námluvy a Svatba z ruských originálů přeložila Alena Morávková. Vychází jako 103. svazek edice D.

Audiokniha Újezdní Hamlet - obsahuje krátký výbor z díla Antona Pavloviče Čechova.