Jana Čechurová

Knížka nastiňuje osudy svobodného zednářství v Československu v první polovině 20. století. Téma samo bývá tradičně spojováno s nejrůznějšími tajemstvími, záhadami či senzacemi. Monografie ukazuje, jaké u nás svobodné zednářství doopravdy bylo. Ambicí aut

Válka je ústředním tématem odborného záběru profesora Ivana Šedivého a jí také věnovali pozornost autoři většiny příspěvků otištěných v této kolektivní monografii. Zajímají je dopady války na rozdílné životy jedinců (např. rodiny kancléře Přemysla Šámala nebo pracovníka rozhlasu K. Kyncla), a to v různých obdobích (německá okupace, komunismus aj.). Nalezneme tu však i příspěvky s přesahy do vzdálených zemí, jakými jsou Kolumbie a Japonsko, a texty s články zabývajícími se problematikou ekonomickou, diplomatickými vztahy či prototypy a symboly českých dějin. Otevírají se před námi i stále citlivá a současná témata, mezi něž patří vývoj česko-německých vztah či struktura a principy fungování tajné policie v Československu. Neméně aktuálním je publikování nikdy nevydaného příspěvek vzácného tisku z 16. století.

Během více než sedmdesátileté historie Československa se vystřídalo několik dějinných epoch charakterizovaných rozdílnými politickými poměry a na Pražském hradě se zároveň postupně vyměnilo devět mužů ve funkci prezidenta. Známe ale jejich protikandidáty a ty, o kterých se v různých érách jako o možné hlavě státu vážně uvažovalo? Byli to např. Jan Antonín Baťa, Jan Masaryk, Rudolf Slánský, Jiří Hanzelka, Štefan Kvietik a třicet dalších kandidátů.

Během více než sedmdesátileté historie Československa se vystřídalo několik dějinných epoch charakterizovaných rozdílnými politickými poměry a na Pražském hradě se zároveň vystřídalo devět mužů ve funkci prezidenta. Známe ale jejich protikandidáty a ty, o kterých se v různých érách jako o možných prezidentech vážně uvažovalo? Prezidenti byli po celou námi sledovanou dobu voleni parlamentem, v období, kdy měl dvě komory – tj. v meziválečném Československu a po vzniku federace 1968/1969, na jejich společné schůzi. Mezi lety 1918 a 1992 byl prezident volen dvacetkrát, ale jen málokdy kandidovalo oficiálně více uchazečů. Nejen v éře socialismu, ale i v předchozích obdobích. Politický konsensus byl hledán a nalézán dříve, než došlo projednání volby do parlamentu a než proběhla volba samotná, tam to již měla být sázka na jistotu. Prezidentští vítězové od počátku republiky až do roku 1989 vyhrávali již v prvním kole. Pokud se objevil oficiálně další kandidát, bylo možné to vnímat jako projev odmítnutí politického systému jako takového. A protože bylo zřejmé, že nekoaliční kandidát nemá šanci, můžeme takové politické vystoupení považovat za výrazné gesto. Kromě samotných vítězů volby – československých prezidentů – se však hovořilo o řadě jiných osobností, a to spíše neoficiálně než oficiálně. I když se prezidenty nestali, je bezpochyby zajímavé, jaká škála osobností takovou alternativu tvořila. Zajímavé je i to, že nejvíce se otevřela potenciální škála kandidátů ve zlomových letech 1938 a 1968, kdy rezonovala představa zásadní změny, depresivní pomnichovské a optimistické demokratizační. Za upozornění stojí i to, že právě v těchto dvou volbách byl hledán kandidát mimo profesionální politiku, v intelektuální, akademické, podnikatelské či vojenské sféře. Hledání mimo politiku může mít různé motivace, každopádně svědčí o snaze distancovat se od dosavadního establishmentu, protože prezident, i když plní i funkce reprezentativní, je především politickým činitelem.

Vražedné atentáty nebyly v minulosti běžnou součástí české politiky. Proto byl ten, který se udál přesně před 100 lety, mimořádnou událostí. Za oběť mu padl jeden z hlavních tvůrců československého státu, účastník domácího odboje odsouzený roku 1916 za velezradu k trestu smrti, jeden z Mužů 28. října a legendární Pětky, první československý ministr financí a tvůrce tehdejší měny – Alois Rašín. Rašínova násilná smrt představuje memento české politické kultury.

Vražedné atentáty nebyly v minulosti běžnou součástí české politiky. Proto byl ten, který se udál přesně před 100 lety, mimořádnou událostí. Za oběť mu padl jeden z hlavních tvůrců československého státu, účastník domácího odboje odsouzený roku 1916 za velezradu k trestu smrti, jeden z Mužů 28. října a legendární Pětky, první československý ministr financí a tvůrce tehdejší měny – Alois Rašín. Rašínova násilná smrt představuje memento české politické kultury.