Radka Červinková

Jedna z nejvýraznějších postav letošní Superstar není jen výborná a krásná zpěvačka, která je idolem mnoha teenagerů. Ještě v osmnácti letech vážila neuvěřitelných devadesát kilogramů a spolužačky si z ní dělaly legraci. S nadváhou bojovala Míša celou pubertu. Chvíli byla neuvěřitelně silná, chvíli zase téměř podvyživená. Pak ale Míšu potkala zákeřná mononukleóza (infekční onemocnění jater). To, co se jí nepodařilo usilovným cvičením a dietami, zvládla nemoc během pár týdnů. Dnes Míša váží 54 kilogramů. Zlom přišel v jejích osmnácti letech. Tehdy musela kvůli mononukleóze půl roku držet jaterní dietu. Díky tomu zhubla o deset kilogramů, a to ji pořádně nakoplo! „Když to šlo o deset kilo, půjde to i dál,“ řekla si prý Míša a začala hubnout programově. Začala cvičit asijské aerobní cvičení taebo a zdravě jíst. A kila šla pomalu, ale jistě dolů! Když se Míša Nosková přiznala, že v 18ti letech vážila 90 kilogramů a podařilo se jí zhubnout na současných pětapadesát, byla zavalena dotazy, ja

Sotva jedenáctiletá, zatoužila při televizním sledování ZOH v Naganu ochutnat atmosféru olympiády a o čtyři roky později se zasnila nad zlatem rychlobruslařky Claudie Pechsteinové v Salt Lake City: „Jednou bych zlatou olympijskou taky chtěla“. Trvalo to přesně osm let, než ji ve Vancouveru získala, aby ovšem už od roku 2007 kralovala ledovým dlouhým tratím a svůj trůn si uhájila dodnes. Její úspěchy se skloňují ve všech pádech, ale vět, které kdy národní ikona řekla o sobě jako o člověku, je jako šafránu. Není divu, dostat se do blízkosti světové rekordmanky ověnčené trofejemi i tituly nejvyššími je takřka nemožné. Nemá ochranku, to ne, ale Martina zkrátka není veřejná osoba. Má něco, co si chrání. Vybírá si obezřetně, koho nechá nahlédnout do svého nitra. Pokusila jsem se o jeho popis v této knize, vstoupila jsem do království Martiny Sáblíkové na pozvání tvůrců filmového vyprávění, v jejichž představách se zrodil vypravěč. Dělím se s vámi, milí čtenáři, o své dojmy a pocity čerpané v blízkosti světové jedničky stejně jako o její vnímání věcí a o ni samou. Skládám obraz silné i křehké ženy ze střípků času ukradeného v době předolympijské sezony s vírou, že skica je to důvěrná.Autentický portrét pak přinese dokumentární film, na jehož popud a ruku v ruce s ním kniha vzniká.

Unikátní vzpomínky legendárního zpěváka a uznávaného existenciálního psychoterapeuta. Dan Horyna – rocková legenda osmdesátých let s neodmyslitelnou přezdívkou Zeppelin. Frontman metalové kapely Vitacit a Merlin. Ještě než z něj vyrostla rocková hvězda, patřil k talentovaným atletům. Byl mistr republiky na 1500 metrů, mířil na olympiádu, ale nakonec s atletikou skončil. Stále nebyl sám se sebou spokojený – chtěl víc. V pouhých sedmnácti letech mu křídla přistřihl komunistický žalář, kde skončil kvůli improvizovanému vystoupení na Karlově mostě, které bylo vyhodnoceno jako provokace komunistického režimu. Horyna byl sice za dva měsíce propuštěn, ale v hledáčku policie už zůstal. Po návratu z vězení byl vyhozen ze školy a ztratil veškeré jistoty, které do té doby měl. Postupně přičichl k drogám, které ho během dvanácti let několikrát dostaly na pokraj života a smrti. Charismatický zpěvák patřil k první pervitinové generaci v Česku. S drogovým démonem bojoval celkem třikrát a kvůli drogám se mu rozpadla tři manželství. Východisko z drogové závislosti našel až díky pobytu v léčebně Červený Dvůr, který mu pomohl v hledání smyslu života. Dnes už přes deset let působí jako vyhledávaný terapeut, vyznává buddhismus a sám úspěšně pomáhá drogově i alkoholově závislým lidem.

I když pocházel z prominentní rodiny a jeho matka stála po boku Fidela Castra, musel si už jako malý kluk v Havaně těžce vyšlapávat cestičku. Měl podlomené zdraví, byl outsider a stával se terčem šikany. Přesto se při vzpomínce na dětství usmívá. Přísná a dogmatická Kuba neměla pochopení ani pro jeho lásku k mužům, ale příchod do šedi komunistického Československa ho uvrhl do marastu možná ještě většího. Rasismus, chudoba, ztráta iluzí i smyslu života… Osmany Laffita se však nevzdal a s pomocí partnera Guyho Gheysense, svého anděla strážného a spřízněné duše v životě i práci, během pár let po sametové revoluci navzdory všemožným překážkám vybudoval své vysněné módní miniimpérium. Jeho kolekce viděla Paříž i New York. A Osmany zářil a září pořád. Upřímně o touze po dítěti, o lásce a odhodlání nikdy si nesundat růžové brýle.