Patricia Churchlandová

Kniha Mozek a důvěra přináší zcela nové vysvětlení základů morálky, což nás nutí znovu promyslet původ jedné z našich nejuctívanějších hodnot. Průkopnice neurofilozofie Patricia Churchlandová ukazuje, že morálka má původ v biologii mozku. V evoluci v yvinutá struktura, procesy a chemie mozku motivují člověka k tomu, aby dbal nejen o svůj život a potřeby, ale také o blahobyt svých blízkých - nejprve potomků, následně svých partnerů, příbuzných a teprve pak dalších lidí. Odloučení a vyloučení ze sk upiny způsobují jedincům bolest, společnost druhých naopak přináší potěšení. Výsledky vědeckého bádání nám nyní ukazují, že bude nutné přehodnotit priority, které při vysvětlování původu morálky dáváme náboženství, absolutním pravidlům a čistému rozu mu. Odkud se tedy berou lidské hodnoty? Jak se přihodilo, že našemu mozku začalo záležet na ostatních? Jestliže mi geny nastaví mozek tak, aby zajišťoval, že zůstanu naživu, zplodím potomstvo, a předám tak tytéž geny dál, jak jej mohou zároveň nastav it tak, aby mu záleželo i na ostatních? Jsou morální hodnoty ryze lidským specifikem, nebo je možné tvrdit, že morálku mají i zvířata? Na tyto a mnohé další otázky se Churchlandová snaží odpovědět. Krátce po svém vydání kniha získala nejvyšší ocenění v oboru biologických věd, biomedicíny a neurovědy udělované Asociací amerických nakladatelů.

Co se stane, když přijmeme jako fakt, že vše, co si myslíme a cítíme, nevychází z nehmotné duše, ale z elektrochemické aktivity našeho mozku? V tomto inspirativním příběhu založeném na vědeckých poznatcích i osobních zkušenostech staví průkopnice neurofilozofie Patricia S. Churchlandová filozofii mysli na biologické základy. Nabízí jasné vysvětlení neuronálních mechanismů v pozadí lidské identity a ukazuje, jak nejnovější výzkumy vědomí, paměti a svobody vůle poskytují nový pohled na prastaré filozofické, etické a duchovní otázky: Co formuje naši osobnost? Jak vysvětlíme zážitky blízkosti smrti? Jak se rozhodujeme? Proč máme empatii? Nové vědecké objevy také přinášejí vhled do fascinující škály každodenních dilemat – například zda je možné přisuzovat mladistvým zodpovědnost za jejich činy nebo zda má pacient v kómatu ještě nějaké Já. Pochopení, že náš mozek je základem naší identity, nás vysvobozuje z pout pověr a mýtů. Umožňuje nám brát se vážně jako produkty evolučních mechanismů, minulých zkušeností a společenských vlivů. Také nám dává naději, že budeme moci vyléčit některé vážné choroby, a pokud ne, alespoň je dokážeme se soucitem pochopit.