Tereza Dědinová

V těch nejlepších ze svých textů vypráví fantastická literatura příběhy o našem světě, o lidském vědomí a jeho hranicích. Posun za meze přirozeného fikčního světa a konkrétního časoprostoru přitom dovoluje nahlížet jasněji, příměji a z většího nadhledu. Prostřednictvím symbolu, metafory a alegorie se fantastika vztahuje k univerzálním otázkám a problémům našeho světa. Fantastická literatura je však a priori odsouvána na vedlejší kolej jakožto literatura triviální, úniková a nehodná zájmu náročnějšího čtenáře, a získává tak jen málo inspirativní zpětné vazby. Ambicí této studie je proto iniciovat širší diskuzi o fenoménu fantastické literatury a upozornit na problematiku její reflexe.

Kolektivní odborná monografie obsahuje příspěvky jednadvaceti autorů k reflexi fantastického vyjádření v literární a divadelní tvorbě. Pět tematických oddílů (O utopičnosti v literatuře, Sdílení příběhu, světa a jazyka, Ke kořenům nejen české fantastiky, Kreativita a fantastičnost - příběhy nejen pro děti, Středoevropská postmoderna) představuje možnosti zkoumání fenoménu fantastična z hlediska literární teorie a historie, divadelní a kognitivní vědy, filozofie a komparatistiky. Široké pojetí fantastična uplatněné v knize umožnilo zaměřit se na žánrové i nežánrové podoby fantastiky, a přispět tak k překlenutí do značné míry umělé hranice mezi nimi.

Fantastická literatura je dnes vlivným kulturním fenoménem. Ambicí této studie je iniciovat širší diskuzi o fantastické literatuře a upozornit na problematiku její reflexe. Práce sumarizuje možné přístupy k definici fantastiky v českém a světovém kontextu, blíže vymezuje podmínky nutné k uvažování o fantastičnosti díla a navrhuje definici fantastiky vycházející z Wittgensteinova konceptu rodových podobností, prototypové teorie, architextuality a neostrých množin. Druhá část knihy představuje dvoustupňovou typologii založenou na funkci fantastického prvku. Na prvním místě odlišuje dvě kategorie fantastična podle úrovně integrace fantastického prvku, se zohledněním textových i mimotextových aspektů, následně rozlišuje tři neostré množiny na základě klíčových funkcí fantastického prvku vzhledem k aktuálnímu světu.