Jana Dohnalová

Židé v Česku náleží k aškenázské židovské populaci. První židé se na našem území usídlili asi v 10. století. Nejvýznamnější byla od počátku pražská komunita (Židovské město), osídlení se však rozšířilo do mnoha větších i menších obcí. Jednou z oněch mnoha obcí byly i Černovice u Tábora a stejně jako na ostatních podobných místech se z početné židovské komunity dochoval jen židovský hřbitov - jediný svědek toho, že tu židovský národ opravdu byl, vypovídající o tom, jak početná byla jeho populace. Židovský hřbitov leží tu už po staletí, a přesto málokdo o něm ví něco bližšího, leží zahalen tajemstvím své symboliky těžko rozluštitelných znaků hebrejského písma. Málokdo ví o tom, jak lidé, kteří jsou tu pohřbeni, vlastně žili, čím se živili. Pokusili jsme se trochu poodhalit toto tajemství, i když nevěřím, že se nám to zcela podařilo, přesto jsme v této knize dospěli k překvapivým novým zjištěním. Věřím, že po jejím přečtení budete šedivé, nic neříkající náhrobky vnímat i trochu jinak než jako kus opracovaného kamene. Dovíte se, společně s mnoha dalšími zajímavostmi, rovněž kdo byla v 17. století, podle doložených pramenů, nejstarší židovskou nevěstou nejen v Černovicích, ale v celém širokém okolí, kdo je nejstarší pohřbenou osobou na černovickém židovském hřbitově i to, že je vlastně život černovických židů odrazem dějin celé naší republiky…. od baroka po šoa.

Malý kapesní průvodce „Černovicko do kapsy“ je průvodcem nejen po městě Černovice u Tábora a jeho okolí, ale hlavně nabízí koktejl nejrůznějších zajímavostí o tomto malebném koutu Českomoravské Vrchoviny, kde žije přibližně 1700 obyvatel, ležícím na pomezí současného kraje Vysočina a kraje Jihočeského. Dozvíte se něco málo z historie, kde stál například šibeniční vrch, promluví k vám kameny sto let starých židovských náhrobků. Dovíte se, kdy a kde navštívit nejrůznější kulturní akce. Jaké spolky tu byly založeny v minulosti a že některé fungují dodnes. Černovicko je také jedním z mála nalezišť polodrahokamů v České republice. V kapitole Černovické nej se dovíme, že tu byla postavena nejstarší ozdravovna pro děti z průmyslových Východních Čech, a také, že vlaky sem jezdí po nejužších kolejích, jaké dnes můžeme spatřit už jen na Ukrajině. Průvodce je určen nejen těm, kteří se do Černovic u Tábora chystají, ale zkrátka všem, kdo se chtějí dovědět něco více o dalším z malebných koutů naší České vlasti, kterými Černovice a jejich okolí nepochybně jsou. Ne nadarmo má tato kniha podtitul: Malý průvodce, nejen pro turisty a důchodce.

Pod pojmem český romantismus si většina z nás vybaví Máchu, Zeyera či Vrchlického. Neprávem se přitom zapomíná na jednoho z nejtalentovanějších českých básníků, Václava Bělohrobského. Jeho život byl příběhem chudoby, nešťastné lásky a podlomeného zdraví, které způsobilo brzkou smrt. Nejen literaturou, kterou psal, ale i svým životem byl Václav Bělohrobský ztělesněním romantického hrdiny.

Udělejme si test. Když se řekne Jan Antonín Baťa nebo Tomáš Baťa, každý gramotný Čech ví, o koho jde. Když se řekne Rudolf Schönbach - černovický rodák, zakladatel kožedělné výroby v tomto regionu - , ani jeden člověk ze sta (možná jeden z tisíci?) netuší, o jak významnou osobnost jde. A přitom byl svého času Schönbach často přirovnáván právě k Baťovi. Skutečně měli oba některé rysy společné. Především podnikavý duch a nezdolné pragmatické myšlení. Tato kniha není přísně vědecká historická studie, kterou by si bezesporu tato osobnost nejen pelhřimovského regionu zasloužila. Je spíše připomínkou jednoho obdivuhodného člověka, který dokázal velké věci navzdory své nemoci a malým poměrům, ale i navzdory dramatickým událostem té doby.

Pohádky Jany Dohnalové, momentálně žijící v Anglii, jsou věnovány jejímu rodnému a nesporně milovanému Černovicku. Právě z této lokality totiž postavila autorka kulisy pro své pohádkové příběhy, v nichž se sice opírá o českou pohádkářskou klasiku, ale občas do nich nenápadně přimíchá i čerstvější koření současnosti. A rozhodně není náhodou, že některé z nich připomínají spíš pověsti než tradiční pohádky, aby tak vytvořily jakousi záměrně tajemnou nadstavbu postrádaných tamějších bájí. V pohádkových vyprávěních Jany Dohnalové defilují čerti, vodníci, víly, rytíři a nechybí ani utajené poklady. Odkaz na známé pohádky připomínají i různé dějové atributy jako fenomén tří bratrů, neopětovaná láska víly k člověku, nesplněné dané sliby, ztracený a znovu nalezený princ či neuváženě pronesená přání. A nejednou v nich vystopujete i nenásilné vstupy moderní doby. Avšak na rozdíl od vlídných českých pohádek ne vždy jsou tyto příběhy uzavřeny obvyklým dobrým koncem. Někdy jsou právě tato zakončení poněkud posmutnělá, jindy přinášejí alegorické varování nebo lehce zašifrovaná poselství pro vnímavé čtenářské duše. Příběhy jsou napsány svižným čtivým jazykem, přístupným především malým čtenářům, kteří se v pohádkovém světě autorky spolehlivě zorientují a snadno zabydlí. Navíc pohádková vyprávění příjemně doplňují barevné ilustrace Niny Roubíkové a od stejné autorky je i bonus v závěru knížky v podobě omalovánek s obrázky z přečtených pohádek. Hanka Hosnedlová

Je to už bezmála století, co se lokálka Štěpánka poprvé rozjela za dobrodružstvím. Co vše za tu dobu prožila na jednokolejce Jindřichův Hradec - Obrataň, se dozvíte právě v této knížce.

Když se řekne Rudolf Schönbach, černovický "Baťa", zakladatel kožedělné výroby v Černovicích, jen málo lidí ví, o jak významnou osobnost jde. Přitom tento človek je přirovnáván právě k našemu nejúspěšnějšímu podnikateli Baťovi. Oba měli některé rysy společné. Především podnikavého ducha a nezdolné pragmatické myšlení. Líčení černovického "Bati" se opírá především o vzpomínky Josefa Hrdličky, Schönbachova kamaráda z dětství, o dobové dokumenty, novinové články a další materiály. Tato kniha spisovatelky Jany Dohnalové je připomínkou jednoho obdivuhodného člověka, který dokázal velké věci i navzdory své nemoci. Podnik, který založil, tu stále stojí jako tichý svědek všech změn. Dnes je opět soukromým majetkem a můžeme jen litovat, že už ne rodiny Schönbachů.

Je podzim 1948, celý národ se snaží vzpamatovat z předchozích dramatických událostí, je to doba plná entuziasmu, kdy hledíme ke světlým zítřkům, kde všechno bude všech, všichni budou šťastni, všichni si budou rovni. Zpívá se: Kupředu levá, zpátky ani krok. Slibuje ale tato kupředu jdoucí doba štěstí pro všechny? Žena podnikatele a živnostníka Rudolfa Schönbacha Jitka zůstala sama. Zaklapla se za ní železná opona, zatímco Rudolf uprchl do Argentiny, s příslibem vrátit se v lepších časech. V lepších časech. Přijdou ale takové? Jitka v to doufá. Jenže když se upnete k budoucnosti, často zapomene žít v přítomnosti.