Andrej Dragomirecký

Psychoterapeutický postup hlubinné abreaktivní psychoterapie popsaný v této publikaci vychází z teorie osobnosti, vyložené v knize Teorie osobnosti. Terapie využívá regresní asociační techniku, umožňující klientovi vybavit si a znovu prožít nejen události celého stávajícího života včetně vlastního narození, ale jít pak ještě dál do minulosti. Hlubinnou abreaktivní psychoterapií můžeme řešit všechny potíže psychické a psychosomatické. Spadá sem problematika spojená s neurózami, fobiemi, depresemi, vztahovými problémy, fantomové bolesti, sexuální deviace aj. Psychoterapeutická praxe hlubinné abreaktivní psychoterapie je zajímavá nejen šíří svého záběru, ale i tím, že umožňuje hlubší filosofický pohled na řadu duchovních zákonitostí o kterých se sice často hovoří, ale mnohým chybí praktické ověření jejich správnosti.

Schizofrenie je duševní nemoc, se kterou si naši psychologové a psychiatři nevědí dost dobře rady. Jejich potíže se jim snaží ulehčovat různými farmaky, ale podstata nemoci a tím i způsob léčby jim stále zůstává utajen. V této malé knížečce chci ukázat na možnou příčinu nemoci, která uniká pozornosti, protože současná medicína a psychologie (u nás) v současné době zaujaly k předmětu svého zájmu přísně materialistické stanovisko. To v praxi znamená, že vycházejí z předpokladu, že všechny věci a jevy, se kterými přicházíme v životě do kontaktu, tedy i nemoci, má svůj původ ve hmotě, protože podle nich nic jiného na tomto světě ve skutečnosti neexistuje. Je to sice jen nedokázaný předpoklad, ale oni se jím řídí. Autor knížka o schizofrenii ukazuje, že vycházíme-li z předpokladu, že existuje také duch (Definice ducha – viz A. Dragomirecký: Teorie osobnosti.), je možné najít příčinu a léčit pak řadu duševních chorob, mezi nimi i zmíněnou schizofrenii. Autor si to ověřil nejen vlastní zkušenosti, ale ke stejným výsledkům dospěli i jeho žáci, které celý postup naučil. Z hlediska mnoha našich současných vědeckých pracovníků je to sice „nevědecký přístup“, ale nemocným pacientům je celkem lhostejné, zda jim bylo pomoženo vědecky nebo nevědecky, pro ně je hlavní, že jsou pak zdraví. Autor tedy dává na tomto příkladě mnoha našim vědcům téma k úvahám, co je vlastně správné a proč.