Jiří Drašnar

Americký Čech Jiří Drašnar vstupuje do české literatury jako zralý autor románové prvotiny, ve které líčí osudy rodiny Kerschnerovy za bouřlivých dějů dvacátého století na české půdě. Daleko spíš než o rodinnou ságu jde však v jeho podání o záběr temných, nevědomých sfér lidského života, které usvědčují dějiny z opakování a člověka pokoušejí myšlenkou, že veškerá dosavadní cesta křesťanské civilizace byla bludná. Drašnar nejen z amerického odstupu, ale zejména jako spisovatel poučený moderní psychologií a jako znalec náboženství podává krutou a přesnou anamnézu a diagnózu situací, kdy bůh mlčí a na jeho místo jako by se vracel Lucifer.

Pomocí toku vzpomínek a reflexí na život pokrývající tři různé kontinenty, Ameriku, Evropu a Asii, Drašnar vytvořil nejenom pozoruhodný portrét člověka chyceného ve smyčce vlastní mysli, ale i fascinující studii současné krize mužské mytologie a jejích pradávných symbolů. Výpověď o hledání ideálu krásy, síly a moudrosti, o slávě, penězích a umění, výpověď o módě a šermu, o ženách a dobrodružstvích, o strachu ze stáří a smrti a o tom, co s člověkem zůstane, když vše nepodstatné zmizí — o lásce a o přátelství.

Drašnarův knižní debut, výrazově expresivní kolážovitě komponovaná próza Desperádos informačního věku, reflektuje názory a životní zkušenost generace, jejíž první zásadní životní kroky se uskutečňovaly v čase nástupu normalizace, která pro mnohé znamenala nutnost emigrovat. Drašnarův pohled je silně deziluzivní, což platí i o částech věnovaných exulantským zážitkům a domácím polistopadovým poměrům.

Kniha přináší dobrodružný a mimořádně inspirativní vhled do procesu umělecké tvorby. Autor se snaží uchopit a jazykově zhmotnit vzájemné působení a komunikaci mezi vědomím a textem. Noc na pláži je pokusem nahlédnout do mechanismu fungování vědomí, tak jak se promítá do jazykových situací. Autor využívá nejrůznějších technik, jazykových hříček a experimentů, deformuje texty pomocí počítače, vytváří různé stylistické varianty jediné výchozí situace a využívá rovněž meditativních technik.

Americký Čech Jiří Drašnar vstupuje do české literatury jako zralý autor románové prvotiny, ve které líčí osudy rodiny Kerschnerovy za bouřlivých dějů dvacátého století na české půdě. Daleko spíš než o rodinnou ságu jde však v jeho podání o záběr temných, nevědomých sfér lidského života, které usvědčují dějiny z opakování a člověka pokoušejí myšlenkou, že veškerá dosavadní cesta křesťanské civilizace byla bludná. Drašnar nejen z amerického odstupu, ale zejména jako spisovatel poučený moderní psychologií a jako znalec náboženství podává krutou a přesnou anamnézu a diagnózu situací, kdy bůh mlčí a na jeho místo jako by se vracel Lucifer.

Drašnarův knižní debut, výrazově expresivní kolážovitě komponovaná próza Desperádos informačního věku, reflektuje názory a životní zkušenost generace, jejíž první zásadní životní kroky se uskutečňovaly v čase nástupu normalizace, která pro mnohé znamenala nutnost emigrovat. Drašnarův pohled je silně deziluzivní, což platí i o částech věnovaných exulantským zážitkům a domácím polistopadovým poměrům.