Naďa Dubcová

S velkou úlevou jsem odcházela do důchodu, být to o den později, snad bych nepřežila. Aby toho nebylo málo, do domku, který byl koncipován jako jednogenerační a kde dnes žijí rodiny tři, přibyla ke třem vnučkám fenka Ela, asi druhé největší psí plemeno. Nejde ale o typické zápisy „milý deníčku“, ale o zmapování denních událostí, vzpomínek, názorů nebo úvah o nesmrtelnosti chrousta.

Knížka je složena z krátkých, převážně humorných textů, protože i autorka má ráda humor a většinou i vážnější situace řeší s humorem. O nové knížce sama říká: „Tahle knížka je moje třetí, a proto by měla být nejkrásnější, jak to bývá v pohádkách s princeznami. Ta nejmladší je nejkrásnější a nejchytřejší. Jedním dechem ale dodávám, že ani ty dvě starší sestry nebývají k zahození, zrovna tak jako mé dvě předcházející knížky – nejstarší Začíná to nudlemi a končí kudlou v břiše a prostřední – Nepravidelný deník české rentiérky.

Jsme na světě už nějakou dobu. Hodně jsem se naučili, mnohé zapomněli, máme pořád vlastní cíle, přání a taky toužíme po klidu. Lásku jsme neodpískali, to v žádném případě, pořád nás hřeje u srdce a málokdo by chtěl být sám. Vychovali jsme děti, rozmazlujeme vnoučata a v duši jsme pořád mladí ať je nám devadesát nebo devatenáct, pořád zůstává kluk klukem a holka holkou. Naďa Dubcová dobře sleduje svět kolem sebe. Své postřehy pak posílá dál. V povídkách většinou zahřeje čtenáře nadhledem a kuráží. Láska v bačkorách totiž není vůbec jednoduchá, možná je dokonce i těžší, než bychom si mohli myslet.