Aleš Dvořák

Všechno to zacalo sázkou v hospode, kde jsme se ctyri kámoši dohodli, že to zkusíme. Tenkrát jsem byl presvedcený o tom, že je to blbost a v živote bych maraton nebežel, ovšem po pár pivech mi to prišlo jako dobrý nápad, který snad lze zrealizovat… Autoruv tréninkový deník je smesí racionálních rozhodnutí a reálného života, vedeckých fakt i zábavných zážitku. Ctivou formou ilustruje, že cesta ke zdraví, odolnosti a rekreacní výkonnosti nevede pres tupé odpocítávání ubehnutých kilometru nebo nazvedaných kilogramu, ale pres touhu žít naplno a používat své telo i jinak, než jako bandasku na obed z kantýny.

Všichni vám ochotně dají spoustu dobrých rad, jak běhat, abyste byli rychlejší, jak jíst, abyste byli zaručeně zdravější, a jak se chovat, abyste si prodloužili život. Zapomeňte na instantní recepty a návody, jež mají zajistit nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. „Měl bys běžet, jestli to chceš stihnout“ vám nic takového nedá – neposkytuje zaručeně funkční postupy, jak si zlepšit život. Místo toho vám může na základě vědeckých poznatků ukázat směr. Kniha nechává čtenáře přístupnou formou nahlédnout pod pokličku toho nejkomplexnějšího stroje, jaký člověk zná: lidského těla. Kde se vlastně bere energie? Proč bychom měli sportovat? Jsou moderní stravovací systémy skutečně tak zdravé, jak nám někteří tvrdí? Co všechny ty cukry, tuky, bílkoviny? K čemu jsou a proč je potřebujeme? A když se stroj zadrhne, co s ním potom? Tato kniha nepřináší univerzální odpovědi, ale dá vám všechny potřebné informace, abyste si dokázali na všechny otázky (běžecké i neběžecké) týkající se fungování těla odpovědět sami.

Život a dílo zakladatele Jedličkova ústavu Rudolf Tomáš Jedlička (1869 Lysá nad Labem – 1926 Nový Svět) – průkopník moderního lékařství, chirurg, zakladatel samostatné rentgenologie a radiologie a léčebné rehabilitace. Většina lidí má jeho jméno spojeno především s Podolským sanatoriem a hlavně s ústavem pro tělesně postiženou mládež, nesoucím jeho jméno (Jedličkovým ústavem, který nedávno oslavil 100. výročí). Málokdo si však dnes uvědomuje, že patřil mezi nejvýznamnější lékaře počátku 20. století a již tehdy prosazoval diagnostiku a léčbu nádorů pomocí rentgenových paprsků. Proslul také využitím nových operačních technik, stal se zakladatelem české lékařské rentgenologie, jako první v Čechách začal také využívat radiovou sůl, ihned poté, co ji izolovala Marie Curie-Sklodowská. Vybudoval ústav, jehož cílem bylo vrátit postižené a zmrzačené děti i dospělé do života v takovém stavu, aby byli co nejvíce soběstační a nezatěžovali sociální systém. Z kapacity pouze pro 10 dětí z něho vznikla instituce disponující 540 místnostmi a nabízející lůžka 120 pacientům. V roce 1926 dostihlo Rudolfa Jedličku zdraví zničené nejen důsledky radiového záření, jehož účinky se v té době podceňovaly. Zemřel v pouhých padesáti sedmi letech. Je pohřben na Vyšehradě. „Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby člověk byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“