Melanie Gideon

To nejcennější, co máme, je čas.Lux Lysanderová je uhoněná svobodná matka a špatně placená servírka. Před totálním zhroucením ji zachrání nabídka rodičů, aby si na dva týdny vyjela někam do přírody, že se jí postarají o čtyřletého syna.Lux vyrazí tábořit do místa zvaného Měsíční údolí a užívá si volnosti. Uprostřed noci ji probudí zima, a když vyjde ze stanu obklopuje ji hustá mlha, z níž v dálce problikává světlo. Vydá se tím směrem a najednou se ocitá na prosluněné louce uprostřed skupiny lidí, jejichž oblečení, způsob mluvy i chování působí dojmem, jako by byli z jiných časů.A pak si Lux uvědomí, že oni jsou z jiných časů.Ocitla se v idylické komunitě, žijící v naprostém odloučení od světa. Jakmile v ní odezní šok, že se přesunula časem na začátek dvacátého století, začne si Lux užívat přirozenosti a nekomplikovanosti zdejšího života. Stres a vypětí moderní doby se rozplývají, namísto nich nastupuje klid a nebývalá energie.Ke své neskonalé úlevě se může přesunovat v čase tam a zpět: od milovaného syna, který je bezezbytku dítětem moderních časů, ji to táhne zpátky na jediné místo, kde se cítí opravdu doma. Jak dlouho lze ovšem vést takto rozpolcený život?

To nejcennější, co máme, je čas.Lux Lysanderová je uhoněná svobodná matka a špatně placená servírka. Před totálním zhroucením ji zachrání nabídka rodičů, aby si na dva týdny vyjela někam do přírody, že se jí postarají o čtyřletého syna.Lux vyrazí tábořit do místa zvaného Měsíční údolí a užívá si volnosti. Uprostřed noci ji probudí zima, a když vyjde ze stanu obklopuje ji hustá mlha, z níž v dálce problikává světlo. Vydá se tím směrem a najednou se ocitá na prosluněné louce uprostřed skupiny lidí, jejichž oblečení, způsob mluvy i chování působí dojmem, jako by byli z jiných časů.A pak si Lux uvědomí, že oni jsou z jiných časů.Ocitla se v idylické komunitě, žijící v naprostém odloučení od světa. Jakmile v ní odezní šok, že se přesunula časem na začátek dvacátého století, začne si Lux užívat přirozenosti a nekomplikovanosti zdejšího života. Stres a vypětí moderní doby se rozplývají, namísto nich nastupuje klid a nebývalá energie.Ke své neskonalé úlevě se může přesunovat v čase tam a zpět: od milovaného syna, který je bezezbytku dítětem moderních časů, ji to táhne zpátky na jediné místo, kde se cítí opravdu doma. Jak dlouho lze ovšem vést takto rozpolcený život?

Manželství je někdy jako bludiště, ve kterém ztratíme jeden druhého. A možná i sami sebe. Možná to způsobilo těch pár kil, které jsem přibrala. Možná to bylo tím, že jsme si po téměř dvaceti letech manželství přestali mít co říct. Měla jsem zkrátka pocit, že ztrácím sama sebe, přestože mě čeká ještě celá druhá půlka života… Co si s ní počnu? A pak se v mojí mailové schránce objevila výzva k účasti na anonymním internetovém průzkumu Manželství v 21. století… Ani ve snu by mě nenapadlo, jak zásadně to změní můj život. Předtím jsem byla Alice Buckleová, manželka a matka, učitelka dramatu a nadšená uživatelka Facebooku, který byl pro mě víceméně jediným spojením se světem mimo rodinu a práci. Teď je ale ze mě účastnice průzkumu s přezdívkou Manželka 22. A nějak se stalo, že moje korespondence s Tazatelem 101 nabrala nečekaně osobní tón. Brzy se budu muset rozhodnout – a to rozhodnutí zásadně ovlivní moji rodinu i manželství, celý můj život. Ale teď ještě ne, teď musím odpovídat na další otázky. Zjistila jsem totiž, že když se někomu opravdu upřímně svěříte, může to být nečekaně účinné afrodiziakum…