Eduard Goldstücker

Pokračování vzpomínek po roce 1945. Zachycuje období Goldstückerova působení na postu velvyslance v Izraeli, zatčení, odsouzení a věznění v padesátých letech a v neposlední řadě také jeho činnost pedagoga na univerzitě a germanisty, který se zasloužil o první kafkovskou konferenci u nás. Knihu uzavírají vzpomínky na rok 1968.

Eduard Goldstucker patří k celebritám poválečného Československa. Diplomat, germanista, kafkolog, vůdčí postava Pražského jara 68, emigrant, vysokoškolský pedagog na předních světových univerzitách – svědek a protagonista klíčových událostí minulého století. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství stráveného na Oravě, k době studií v Košicích a Praze, k politické angažovanosti studentů a kulturní atmosféře Prahy ve třicátých letech minulého století. Aktivně se zapojil do dění v levicových studentských spolcích, v komunistické straně i Lize pro lidská práva - a to až do okamžiku, kdy "nadešel čas náhlých úmrtí, čas zoufalství a bezcílného čekání". Řešením byla pro manžele Goldstückerovi jedině emigrace. V Anglii završil Eduard Goldstückersvá studia na oxfordské univerzitě a stal se spolupracovníkem československé exilové vlády. Jako zástupce komunistické strany se také účastnil debat o podobě budoucího poválečného státu. Později byl jmenován členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži a po šesti letech emigrace se mohl vrátit do Prahy.