Milena Hajná

Rod Rožmberků sice vymřel již před čtyřmi stovkami let, paměť na jeho působení, která se projevila v krajině, stavbách či uměleckých dílech, však stále trvá. Až dosud byly informace o rožmberském dědictví přístupny zejména odborníkům a byly rozesety po mnoha jednotlivých publikacích. Českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu proto za finanční podpory Jihočeského kraje vydalo publikaci, která přístupnou a přehlednou formou mapuje rožmberské dědictví nejen na jihu Čech, ale i v ostatních částech českých zemí a neopomíjí ani místa, která byla různou měrou svázána s životem jednotlivých členů rožmberského rodu v zahraničí. Milovníci příběhů si přijdou na své i díky upozorněním na legendy, které se k jednotlivým lokalitám váží. Na rozdíl od mnoha jiných regionalisticky orientovaných publikací jsou však striktně oddělena od historicky ověřitelných faktů. Knihu vydalo českobudějovické územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu.

Kniha v logickém sledu průběhu věků (16. – 18. století) líčí příběh oblékání v širším rámci životního běhu, přičemž se opírá o více než jasnou mluvu originálních dokumentů a zobrazení a samozřejmě o bohatou domácí i zahraniční literaturu. Stejný rozhled ukazuje ve znalosti sbírek muzejních a galerijních, z nichž vybírá přesvědčivé ikonografické doklady. Vybrané ilustrace jsou přímo vzorové kvality. Autorka formuluje své názory přesvědčivě, vytříbeným, literárně kvalitním jazykem, doplněným pečlivě vybranými citacemi, použitými jak z literatury, tak z archivních dokladů, včetně pozůstalostních inventářů, z nichž některé vhodně reprodukuje. Právě archivní průzkum ukazuje původnost a podloženost autorčiných tezí. Využívá nejen velmi bohatý český, ale i světový materiál. Novinkou je uplatnění obrazů ilustrujících všední život s šatstvem spjatý (praní, bílení apod.). Probírá také způsob ukládání, uchovávání šatů i doplňků; podobné informace se vyskytují zřídka. Pojednání o šatech vhodně doplňuje také pozorností, již věnuje šperkům a dalším zdobným součástem obleků. Milena Hajná provází čtenáře slovníkem, obohacujícím naše výrazové možnosti popisu postav starých portrétů, jejichž oblečení má své názvosloví. Přestože jde o vysoce odborný jazyk, hemžící se zastaralými termíny, autorka jej dokonale zvládá a vtahuje svou vyjadřovací schopností čtenáře do „příběhu“, např. při výkladu pojmu garderoba.“