Hana Bělohradská

Novelou Bez krásy, bez límce vstoupila Hana Bělehradská do literatury jako překvapivě vyzrálá autorka s vyvinutým citem pro psychologickou motivaci svých postav. V protektorátním příběhu obyvatel jednoho domu konfrontuje drobnou českou zbabělost a podlost jedněch s neokázalou samozřejmostí a lidskostí druhých. Dramatická situace v domě, kde židovský lékař čeká, až mu posel z Židovské obce doručí předvolání k transportu a kde sousedé ukrývají nemocného muže, prchajícího před gestapem, dovoluje Haně Bělehradské rozehrát řadu jemných povahopisných studií.

V souboru šesti povídek nazvaných podle jedné z nich (Titanik) se známá autorka a filmová scenáristka, která po roce 1970 měla na dlouhá léta zákaz publikační činnosti, vrací opět k českému čtenáři. V trpkých povídkách autorka nevzrušeným tónem vypráví příběhy zdánlivě drobných křivd, krutostí a nehod, které protagonisty staví do vypjatých existenciálních situací. V nakladatelství Academia je to v rozmezí několika let již třetí vydaná kniha Hany Bělohradské – v roce 1998 zde vyšlo rozšířené vydání její sbírky povídek Nebezpečné výpravy z r. 1994 pod názvem Přešťastné manželství a v roce 2001 ve čtvrtém vydání novela Bez krásy, bez límce, kterou autorka v šedesátých letech debutovala a podle níž napsala scénář ke známému filmu z r. 1964 …a pátý jezdec je strach.