Martin Holý

Předkládaná kniha se zaměřuje na vychovatele šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je práce rozdělena na osm kapitol. První se zabývá terminologií užívanou pro vychovatele v raném novověku stejně jako i v době moderní. Na způsob jejich výběru a kritéria, která se při něm uplatňovala, se zaměřuje následující kapitola. Dále je sledována náplň, průběh a délka vychovatelské služby. Geografické, jazykově-národnostní, konfesijní i sociální skladbě šlechtických preceptorů či hofmistrů je věnována pátá kapitola. Dále je analyzován jejich vzdělanostní profil (studia preuniverzitní i vysokoškolská). Na následné kariéry sledovaných osob se soustředí sedmá kapitola, osmá se pak zabývá jejich vlastní literární činností. Závěr práce načrtá některé z jejích hlavních tezí a možnosti dalšího výzkumu. Nedílnou součást monografie tvoří též přílohy. Nejobsáhlejší z nich přináší biogramy 365 v pramenech podchycených vychovatelů české a moravské šlechty.

Kniha zkoumá na základě analýzy typově různých pramenů hlavní formy mecenátu, především zakládání škol různého druhu, rodinné i jiné studijní nadace, podporu poskytovanou učitelům mimo jejich běžné zajištění, odkazy knih i celých knihoven ve prospěch soudobého školství apod. Usiluje o postižení dlouhodobých vývojových trendů v českém státě i o charakteristiku odlišností v jednotlivých zemích a analyzuje příčiny mecenátu, jeho společensko-politické pozadí i funkce, typy podporovaných institucí a jejich charakter, sociální, geografickou či konfesijní skladbu mecenášů i stipendistů atd. Součástí jsou také různé typy dokumentů vhodně ilustrující zkoumanou problematiku.

Předkládaná kniha se zaměřuje na výchovu a vzdělávání šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je rozdělena na 7 kapitol. První se zabývá nejranější výchovou dětí v prostředí šlechtického fraucimoru, v jehož péči zůstávali chlapci na rozdíl od dívek většinou jen do věku 7 let. Poté pro ně přicházely v úvahu různé varianty další edukace. Na soukromé vzdělávání, jež zajišťovali hlavně šlechtičtí vychovatelé, se soustředí druhá kapitola. V centru pozornosti té následující jsou pak studia nobility na městských, církevních i jiných partikulárních školách v českých zemích, v Lužicích a ve Slezsku. Další část knihy se věnuje vzdělávání na zahraničních gymnáziích. V různém věku i fázi výchovy a vzdělávání šlechticů se mohlo dostat místa i dvořanské výchově, jíž se zabývá další kapitola. Následně jsou pak analyzovány tzv. kavalírské cesty tvořící poslední fázi edukace urozených. Na specifika výchovy a vzdělávání šlechtických dívek se soustředí poslední kapitola. Závěr práce načrtá některé z jejích základních tezí a možnosti dalšího výzkumu.

Předkládaná kniha se zaměřuje na vychovatele šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je práce rozdělena na osm kapitol. První se zabývá terminologií užívanou pro vychovatele v raném novověku stejně jako i v době moderní. Na způsob jejich výběru a kritéria, která se při něm uplatňovala, se zaměřuje následující kapitola. Dále je sledována náplň, průběh a délka vychovatelské služby. Geografické, jazykově-národnostní, konfesijní i sociální skladbě šlechtických preceptorů či hofmistrů je věnována pátá kapitola. Dále je analyzován jejich vzdělanostní profil (studia preuniverzitní i vysokoškolská). Na následné kariéry sledovaných osob se soustředí sedmá kapitola, osmá se pak zabývá jejich vlastní literární činností. Závěr práce načrtá některé z jejích hlavních tezí a možnosti dalšího výzkumu. Nedílnou součást monografie tvoří též přílohy. Nejobsáhlejší z nich přináší biogramy 365 v pramenech podchycených vychovatelů české a moravské šlechty.