Alex Honneth

Kniha předkládá čtenářům aktuální výsledky zkoumání kritické teorie společnosti. Práce dokládá narůstající tendenci více se v souvislosti s výkladem novějšího vývoje kapitalistických společností zabývat pojmy jako protichůdnost nebo paradox. Ukazuje, že v

Rozsáhlá kniha je opus magnum hlavního představitele současné kritické teorie společnosti Axela Honnetha (1949). Na Goethově iniverzitě ve Frankfurtu nad Mohanem je Honneth od roku 2001 ředitelem Institutu pro sociální výzkum, kde původně vznikla kritická teorie Frankfurtské školy. Na stejné univerzitě je od roku 1996 také profesorem sociální filosofie, od roku 2011 působí rovněž na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Kniha Právo svobody (Das Recht der Freiheit, 2011) především artikuluje teorii uznání z hlediska sociální a morální filosofie, přičemž formuluje sociální základy demokracie. Jürgen Habermas o knize napsal: Honneth činí historický krok zpátky od Marxe k Hegelovi, aby znovu ustavil program od Hegela k Marxovi.

Všetky pokusy uskutočniť socializmus v jeho komunistickom variante skončili neslávne, nezriedka priamo katastrofou, čo nemôže byť náhoda. Na druhej strane, celé storočie a pol bolo ideou socializmu nadchnuté obrovské množstvo ľudí, ktorí sa pokúšali nájsť rozmanité cesty, ako ho realizovať. Filozof Axel Honneth, najvýznamnejší žiak Jürgena Habermasa, riaditeľ frankfurtského Ústavu pre sociálny výskum, profesor na Goethe-Univesität vo Frankfurte nad Mohanom a na Columbia University v New Yorku, sa snaží túto ideu zachrániť a aktualizovať. Spätne rekonštruuje dlhú históriu zlyhaní socializmu a pokúša sa ho zmieriť s tradíciou, z ktorej vzišiel, avšak ktorú hanebne opustil. Ide o tradíciu slobody. Honneth analyzuje ideový systém socializmu a nanovo spája jednotlivé komponenty. Socializmus budúcnosti sa nesmie nikdy viac viazať na industrializmus a musí sa zriecť tak teleológie, ako aj kolektivizmu. Takýto socializmus uznáva funkčnú diferenciáciu moderných spoločností. Popri ekonomickej oblasti priznáva aj ďalším spoločenským sféram ich autonómiu, t. j. napríklad politike, právu, láske (elementárnym intersubjektívnym vzťahom) a rodine. Autor prepája tieto sféry, avšak bez toho, aby niektorá z nich ustúpila do úzadia na úkor inej. Opúšťa ahistorické a direktívne určenie/určovanie jednotlivých spoločenských nastavení a zastáva pozíciu experimentovania a vzájomného dojednávania, čím prijíma komunikatívny obrat. Takto chápaná socialistická spoločnosť je potom jediným komunikačným deliberatívnym kruhom a jednou veľkou sieťou vzájomnosti (Füreinander).