Tomáš Jajtner
autor
Hudba, smysl a nesmysl
Alfred Brendel je bezesporu jedním z nejvýznamnějších klavíristů a umělců 20. století. Je historicky prvním pianistou, který nahrál kompletní klavírní dílo Ludwiga van Beethovena. Když firma Philips v roce 1999 vydala prestižní edici „Velcí klavíristé 20. století“, Brendelovi jako jedinému interpretovi věnovala šest kompaktních disků (tedy více než Rachmaninovovi, Rubinsteinovi, Horowitzovi, Richterovi, Gouldovi atd.). Brendel svojí interpretací děl W. A. Mozarta a F. Schuberta zásadně změnil pohled na tyto skladatele. Souborné vydání jeho esejů se ve světě stalo velkou událostí. Brendel je skvělým spisovatelem, esejistou a básníkem. Umí své postřehy, bádání a celoživotní zkušenosti brilantně zformulovat, jeho eseje mají vytříbený literární styl. Je velkým znalcem literatury, filmu, malířství a architektury, jeho široké zaměření prostupuje celou jeho knihou. Brendel vnímá hudbu v širších historicko-kulturních souvislostech a proto je jeho práce objevná jak pro odbornou, tak laickou veřejnost. Brendel je posledním pojítkem s velkou tradicí – byl žákem legendárního Edwina Fischera, jehož učil žák Franze Liszta, jehož učil žák Ludwiga van Beethovena. Brendel je tedy posledním článkem této velké linie, která pochází od Beethovena. V Brendelových sebraných esejích se navíc vzácně propojuje zkušenost významného a zkušeného interpreta s nejvyšší odborností badatele.
dostupné aj ako:
Hudba na nebeském hradě
Johann Sebastian Bach je jedním z nejnepochopitelnějších skladatelů v dějinách. Jak mohl tak vznešenou hudbu složit člověk, který vypadá tak obyčejně, tak neprůhledně - a občas netečně?
Concepts of Harmony in Five Metaphysical Poets
The present monograph Concepts of Harmony in Five Metaphysical Poets analyses the significance of Pythagorean cosmology for the understanding the world and man in the English Renaissance. The author perceives Pythagorean cosmology as a key concept for the arts in the Renaissance, especially music and poetry. A gradual wane in the belief of the concept of a universal cosmic harmony is markedly reflected in the work of the five major "metaphysical poets" under study: Donne, Herbert, Vaughan, Marvell and Crashaw. They struggle to keep the metaphorical potency of the Pythagorean concept while stressing the process of their language experiments. However, this leads to a general metaphorization of the world: the mission of the poet shifts from interpreting universal truths about the world and the human fate in it to keeping the power of poetic language as the very instrument of such metaphorization. In that sense, this struggle for harmonising the "un-musical"or "mute" nature of the universe has ever since become one of the main challenges of poetry.
Vypredané
11,56 €
12,17 €
