Jaromír Hořec

Monografie mapuje a hodnotí výtvarné aktivity nestora bankovní, známkové a portrétní rytiny, českého rytce a grafika Jindřicha Schmidta.

Počátkem května v roce 1981 provedla komunistická státní bezpečnost rozsáhlou razii proti českým intelektuálům v tzv. akci "francouzského kamionu". Ten dopravil do Prahy zahraniční literaturu a měl odsud odvézt rukopisy a různé dokumenty. Ve skupině osmi zatčených a uvězněných byl i básník Jaromír Hořec. Obvinili ho z podvracení republiky. Hořec o tom všem vydává osobitou výpověď v této básnické sbírce "poezii faktu". Kniha podává svědectví o naší nedávné minulosti plné lží, nespravedlnosti, lidské úzkosti a utrpení.

Jaromír Hořec se přihlásil do českého básnictví po dlouhém nedobrovolném umlčení kromě jiného "poezií faktu". Svou novou sbírkou Na lavici svědků vstupuje opět do této řady. Znovu tu spojuje prozaické a básnické útržky, fakta, svědectví, úryvky z pro jevů, novinové záznamy, citáty a další dobové dokumenty s jejich protiváhou - básnickou metaforou. Výsledem jsou záznamy z "lavice svědků". Jejich výpovědi mají autentickou přesvědčivost a vypovídající naléhavost. Jsou to prozaickobásnické útvary, kt eré podávají i obraz společnosti čtyřicátých let, ještě válečných. Pojmenovávají někdejší protektorátní porobu po roce 1939. Netušilo se tenkrát, co všechno - šťastné i tragické - čeká v další existenci naši zemi. I o tom podává vzrušenou a autentick ou výpověď Hořcova nová "svědecká" knížka Na lavici svědků.

Básník a spisovatel Jaromír Hořec ve věku 17 let v květnu 1945 spolu s několika stejně starými chlapci přepadli s pistolemi v ruce podnik, kde se tiskl německý deník Der Neue Tag. Tak alespoň praví legenda. Rozhodně však tito mladí a odvážní muži přinutili pracovníky tiskárny opustit prostory v Panské ulici, a od té doby se stali vládci rostoucího mediálního impéria jménem Mladá fronta – Jaromír Hořec jako její první šéfredaktor. Jeho autentické vzpomínky máme nyní možnost si přečíst. Autor se však jejich vydání nedožil, zemřel v listopadu 2009. Kniha vychází k 65. výročí založení Mladé fronty.

Základní práce české předválečné historiografie, která patří ke zlatému fondu českého dějepisectví. Josef Šusta, jenž ve svých dílech jako jeden z mála dokázal obsáhnout dějiny od pozdní antiky až po přelom 19. a 20. století, v této rozsáhlé práci dokázal předložit koncept vytváření moderní středověké monarchie v českých zemích na přelomu 13. a 14. století. Ve své době se jednalo o studii zcela revoluční, protože na rozdíl od pozitivistického dějepisectví, orientovanéhotéměřvýhradně na politické dějiny, Šusta vypráví velkolepý příběh mocenského a hospodářského vzestupu českého království, české šlechty a českých měst za vlády posledních Přemyslovců, s důrazem na prosazení se nového modelu reprezentace moci po nástupu Lucemburků. V jeho úvahách hrají velice významnou roli i problémy sociální a ekonomické „transformace“ české středověké společnosti, její dohánění západní Evropy a kvalitativně zásadní vzestup úrovně české kultury a umění. Kniha vychází s dvěma rozsáhlými doslovy věnovanými osobě Josefa Šusty (Jiří Lach) a konfrontaci jeho práce s poznatky soudobé medievalistiky (Libor Jan).

Monografie mapuje a hodnotí výtvarné aktivity nestora bankovní, známkové a portrétní rytiny, českého rytce a grafika Jindřicha Schmidta.