Alice Jedličková

Komu patří voice-over, hlas filmového vypravěče, kterého nikdy nespatříme?Kdo obývá komiksový Marvelverse a jak nám k pochopení jeho povahy napomůžeteorie fikčních světů? Je možné, aby bylo literární vyprávění použito jakodůkazní materiál v soudním řízení? Jak se v postmoderním psaní uplatňujetradiční žánr ekfráze? Proč stojí za to trvat na rozlišení mezi literárním ahistoriografickým narativem? Jak poznáme nespolehlivého vypravěče a proč siho někteří spisovatelé tak oblíbili? Jakým způsobem přispívá vyprávění kutváření individuální i kolektivní identity?

Zatímco v dosavadním českém literárněvědném bádání převládal zájem o sémantiku časoprostorových motivů, zformulovaný v konceptu literární topologie, autorka předkládané publikace zkoumá, jak je prostor konstituován v procesu vyprávění a jeho recepce. Jak vzniká v průběhu četby představa prostoru v naší mysli? Jaké předpoklady pro to vytváří výstavba vyprávění? Poskytuje literární teorie koncepty, které by nám dovolily přiblížit se k zodpovězení těchto otázek?

There are probably not many readers who would cherish their memories of writing a description at school… Nevertheless, hardly anyone would deny that we cannot do without descriptions in everyday face-to-face dialogues – though only a few of us may be able to reflect on the process of describing, and to judge to what extent it is influenced by the circumstances surrounding communication. The essay on „absent description“ by Jana Hoffmannová provides an insight into everyday speech, as well as an opportunity for linguistic self-reflection. Linguistics is only one of the disciplines present in this volume: nine representatives of various fields of research and theories are brought together here to discuss the issue of description: analytic philosophy and fictionality theory, linguistics and literary history, art history and intermedia theory. Petr Koťátko discusses the relationship between the communicational functions of descriptions and their function in the structure of fictional worlds of literature. While he employs realist descriptions to illustrate the limits of their identificatory work, various descriptive modes provide a parameter for Ivana Taranenková to pursue the development of realist writing. Hardly any reader will doubt the fact that every fiction has its own more or less overt (or covert) narrator. Nevertheless, it remains to be proved whether there is a corresponding „descriptor“ in descriptions: an attempt at doing so in the context of Czech fiction is made by Stanislava Fedrová. The possibilities of employing descriptive forms as a tool of poetics (be it the historical or the intermedia one) are put to the test by Zdeněk Hrbata (in his interpretation of the generic schemes underlying Gautier’s novel Le Capitaine Fracasse, and Emma Tornborg, who focuses on poetic ekphrasis.

Studie v tomto svazku spojil záměr vyjádřit vděk fascinující spisovatelce a uznání originální literární teoretičce. Někteří z přispěvatelů se proto rozhodli rozvinout intenzivní čtenářskou zkušenost v interpretaci autorčiných románů; jejich stati jsou sdruženy hlavně v oddílu „Text románu, text města“; jiní se zaměřili na její tvorbu esejistickou (oddíl „Chvála rozpravy“). Další se obrátili k dílu spisovatelek a spisovatelů určitým způsobem spřízněných, ať už románovou tematikou, intertextovostí nebo uvažováním o řeči a literárním tvaru: najdeme tu například rozbory díla Jiřího Kratochvila, Věry Linhartové či Karla Miloty, ale také studie věnované časovosti a vizualitě literární tvorby autorů světových jmen. Specifické místo tu mají přehledové analýzy reflektující literární psaní z hlediska genderového a technologického. Významný podíl pak logicky připadá pracím, jež rozebírají vliv teorie románu rozpracované Danielou Hodrovou a nahlížejí do historie i současnosti disciplín jí blízkých (tematologie, genologie).

Zatímco v dosavadním českém literárněvědném bádání převládal zájem o sémantiku časoprostorových motivů, zformulovaný v konceptu literární topologie, autorka předkládané publikace zkoumá, jak je prostor konstituován v procesu vyprávění a jeho recepce. Jak vzniká v průběhu četby představa prostoru v naší mysli? Jaké předpoklady pro to vytváří výstavba vyprávění? Poskytuje literární teorie koncepty, které by nám dovolily přiblížit se k zodpovězení těchto otázek?