Levine Karen

Příběh sourozenců Hanky a Jiřího Bradyových, kteří se po deportaci rodičů rázem octli sami v Novém Městě na Moravě. Ovšem po několika měsících i je - desetileté židovské děti odvezli do terezínského ghetta. Jiří nakonec díky mnoha šťastným náhodám válku přežil, v osmačtyřicátém před komunisty utekl do Kanady, kde se postupem času vypracoval na respektovaného podnikatele. O své milované sestře ale nedokázal vypátrat žádné zprávy. Až desítky let po válce ho našla Tuniko Išioka, zakladatelka tokijského centra pro zkoumání holocaustu, které nedal spát tajemný kufr s jménem Hanah. Ta po mnoha letech pátrání našla Jiřího a zrekonstruovala i osud jeho malé sestry.

Jak vědomě žít každý okamžik, každou hodinu, každý den – jako kdyby to bylo vše, co nám zbývá. Sokrates na své smrtelné posteli vyzýval své následovníky, aby cvičili umírání jako nejvyšší formu moudrosti. Levine se rozhodl takto žít celý rok a nyní se s námi chce podělit o zkušenost, jak taková bezprostřední situace radikálně mění náš pohled na svět a nutí nás zkoumat naše priority.

Mit jelent a Holocaust a mai fiatalok számára? Általában csak iskolai leckét, személytelen adatokat. Ez a kötet igaz történetet dolgoz fel. Kerüli a borzalmak részletezését, az olvasó mégis átéli, átérzi a hajdan élt kislány, Hana sorsának tragikumát. A személyes hangvétel, a család képei és Hana rajzai közel hozzák az eseményeket, és megmutatják, hogy a történelem emberi sorsokról szól. 2000 márciusában egy bőrönd érkezett Tokióba, egy kis múzeumba. A fedelére ezeket a szavakat festették durva betűkkel: Hana Brady 625, 1931. május 16., Waisenkind - árva. A gyerekek, akik látták a kiállított bőröndöt, tele voltak kérdésekkel. Ki volt Hana Brady? Milyen volt az arca? Mi történhetett vele? Azt akarták, hogy Fumiko Ishioka, a múzeum vezetője, mihamarabb találja meg a válaszokat.Fumikót is magával ragadja a gyerekek izgalma. Útnak indul, nyomok után kutat Európában és Észak-Amerikában. A bőrönd rejtélye visszaröpíti őt az időben hetven évvel ezelőttre, egy cseh kisvárosba, Hanához és családjához, akiknek boldog életét felforgatta és darabokra zúzta a náci megszállás.

Jak vědomě žít každý okamžik, každou hodinu, každý den – jako kdyby to bylo vše, co nám zbývá. Sokrates na své smrtelné posteli vyzýval své následovníky, aby cvičili umírání jako nejvyšší formu moudrosti. Levine se rozhodl takto žít celý rok a nyní se s námi chce podělit o zkušenost, jak taková bezprostřední situace radikálně mění náš pohled na svět a nutí nás zkoumat naše priority.