Martin Kopecký

Postupy při vyhlašování a konání místního referenda v něčem připomínají postupy při volbách, v řadě věcí se však odlišují. Místní referenda se konají zpravidla na základě iniciativy občanů „zdola“, reprezentované přípravným výborem, a jimi prosazované názory se často odlišují od názorů a zájmů vyjádřených většinou v zastupitelském orgánu obce. Výsledek přijatý v referendu pak může zavázat zastupitelstvo a další orgány obce k určitému jednání do budoucna, které se může odchylovat od dosavadních rozhodnutí a jednání zastupitelstva. Komentář k zákonu o místním referendu se musel vypořádat s řadou sporných míst v tomto zákoně, včetně jeho legislativně technických nedostatků, které by při pouhém formálním výkladu textu mohly vést k nejedné absurditě. Komentář je doplněn výtahy z řady soudních rozhodnutí, a to nejen uváděním jejich právních vět, ale i širším rozborem sporů týkajících se soudní ochrany ve věcech místního referenda. Čtenář tak může vidět aktuální pohled různých soudních instancí na místní referendum. Autor komentáře se pokusil ukázat na sporné a neřešené otázky spojené s konáním místního referenda a uvést vlastní přístup k nim.

Editoři této publikace se rozhodli vytvořit tuto kolektivní monografii, která český trh právní literatury obohatí o dosud ojedinělý počin; počin, který by měl oslovit odbornou veřejnost i praxi a přispět k vyvolání další potřebné diskuse o právních institutech státní služby. Z povahy věci, jelikož je v oblasti právní úpravy státní služby řada otázek diskusních, se názory autorů v mnohém různí. Některé přístupy mohou být hraniční až provokující, ve své podstatě však vždy poukazují na konkrétní problém, či moment, jež je vnímán autorem, a zpravidla i prostředím, v němž autor působí, jako problematický. Editoři monografie tuto skutečnost reflektovali a i s ohledem na to, že považují za vhodné otevřít široký odborný diskurz k problematice právní úpravy státní služby, nepovažovali za vhodné v tomto směru příspěvky jednotlivých autorů korigovat.

Interdisciplinárně pojatá kniha je určena všem, kteří se zajímají o pozici a proměny vzdělávání a zvláště vzdělávání dospělých ve veřejných politikách během posledního období procesu globalizace, typického potýkáním se s různými podobami krize. Smysl, cíle, nástroje a výsledky vzdělávací politiky jsou analyzovány s důrazem na problematiku konfliktů, které přímo či nepřímo korespondují s konflikty o podobu všestranně pojímaného rozvoje v evropském a globálním kontextu. Pozornost je věnována hlavně aktivitám mezinárodních organizací (EU, OECD, UNESCO a Světová banka) a jejich pohledům na sociální, ekonomické, politické a environmentální souvislosti celoživotního vzdělávání a učení se. Výklad se rovněž soustředí na proměňující se možnosti státu a veřejnosti jako aktérů politiky a praxe učení se. Kromě autorů z České republiky do knihy přispěli odborníci z Dánska, Itálie, Německa a Portugalska.

Jaké podněty poskytuje proces globalizace lidskému učení? Může existovat vědění nezávislé na sociálních vztazích? Podporuje ekonomická globalizace rozvoj vzdělávání, nebo způsobuje jeho úpadek? Takové a podobné otázky si kladou autoři této knihy. Používají při tom postupy globálních studií, oboru pracujícího na pomezí dlouhodobě rozvíjených disciplín, jako je filosofie, sociologie, politologie nebo kulturní antropologie. Cílem publikace je kritické posouzení politických, sociálních, kulturních a dalších aspektů soudobé globalizace, které bezprostředně souvisejí s proměnami vědění a učení.

Tato kniha se věnuje kritice a vysvětlení byrokraticky a komerčně deformovaného pojetí vědy a jejích institucí v posledních desetiletích a mapování alternativních možností pro novou vědeckou éru. Reflektuje současné diskuse ve skupinách vědců, univerzitních pedagogů a různých skupin občanů s cílem otevřít více tyto debaty dalším účastníkům ve veřejném prostoru. Kniha se zaměřuje hlavně na čtyři tematické okruhy: identifikaci deformované proměny akademického prostředí, granty, vzdělávání a otevření prostoru alternativám. Ustavování nové vědecké éry bude muset být patrně transnacionální záležitostí, neboť problém není jen českým specifikem, ale je předmětem také mnoha sporů v dalších zemích. Do této knihy přispěli autoři ze střední Evropy, konkrétně z Česka, Slovenska a Německa.

V příspěvcích osmi autorů ze tří zemí střední Evropy se z různých pohledů vypráví o byrokratizaci a deformaci provozu vědeckého bádání a univerzit od devadesátých let 20. století. Pozornost se soustřeďuje na patologické proměny, které vyvolala snaha uplatnit neoliberální dogmata v této oblasti, a jak se ve jménu omezení zásahu státu do oblasti vědy a vzdělání podporoval rozvoj klientelismu a korupce, jak se opatření, která měla pluralizovat možnosti a podpořit iniciativu jednotlivých vědců a badatelských kolektivů změnila v prostředky oligarchizace, atd. Kniha optimisticky považuje období tvrdé vlády neoliberálních přístupů za odbyté a uvažuje o výhledech pro přicházející dobu.

Kniha profesora Martina Kopeckého Správní právo. Obecná část je moderně pojatou komplexní učebnicí obecné části správního práva. Po úspěšném přijetí čtenářskou obcí vychází již ve svém třetím vydání. Je určena nejen studentům, ale i odborníkům z oblasti veřejné správy, úředníkům správních orgánů, soudcům správních soudů a rovněž advokátům. Ostatně sám autor je vysokoškolským učitelem a součastně advokátem s mnohaletou právní praxí. Vedle pojednání o základních institutech a pojmech oboru správního práva přináší kniha i výklad o organizaci veřejné správy a její činnosti, o správním trestání, nepomíjí ani oblast správního řízení a správního soudnictví. Autor se snažil, aby jeho učebnice nebyla jen souhrnem pouček a tezí, ale aby – vedle nezbytného teoretického základu – odkazovala na příklady, jak se jednotlivé instituty správního práva užívají a jak se vývojem mění pohled na ně. Zájemce o bližší studium některého institutu si může poznatky z knihy propojit s právní úpravou i judikaturou, na kterou se v knize odkazuje. Nové vydání učebnice reaguje na změny v právních úpravách, k nimž od minulého vydání došlo. Účinnosti například nabyla nová právní úprava vyhlašování právních předpisů územních samosprávných celků, změny doznal zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o státní službě, rovněž byla přijata nová, zatím neúčinná úprava stavebního práva.

Editoři této publikace se rozhodli vytvořit tuto kolektivní monografii, která český trh právní literatury obohatí o dosud ojedinělý počin; počin, který by měl oslovit odbornou veřejnost i praxi a přispět k vyvolání další potřebné diskuse o právních institutech státní služby. Z povahy věci, jelikož je v oblasti právní úpravy státní služby řada otázek diskusních, se názory autorů v mnohém různí. Některé přístupy mohou být hraniční až provokující, ve své podstatě však vždy poukazují na konkrétní problém, či moment, jež je vnímán autorem, a zpravidla i prostředím, v němž autor působí, jako problematický. Editoři monografie tuto skutečnost reflektovali a i s ohledem na to, že považují za vhodné otevřít široký odborný diskurz k problematice právní úpravy státní služby, nepovažovali za vhodné v tomto směru příspěvky jednotlivých autorů korigovat.