Jaroslav Kovanda

Rozsáhlý román zlínského básníka zachycuje rodinnou historii, ale je současně i venkovským románem, experimentální prózou, skládačkou osudů, obrazem doby a syrovou, pravdivou výpovědí o životě několika generací žijících ve Zlíně a jeho okolí. Je to kniha velice konkrétní, pravdivá, nelaskavá i soucitná. Román je psán s mimořádným citem pro češtinu, zejména její moravské dialekty. Jaroslav Kovanda (* 1941), zlínský básník a sochař, je autorem pronikavého básnického díla, které patří k důležitým literárním objevům let devadesátých. Vedle díla básnického se zabývá i prózou, jak ukázala již jeho kniha Nejaký Jura Vičík. Román Gumový betlém, psaný více než deset let, je dosavadním vrcholem jeho literárního díla.

Kniha S jazykem od inkoustu představuje básníka a prozaika Jaroslava Kovandu i jako fejetonistu a kritika. Knih obsahuje jak výbor z jeho fejetonů, které vycházely v posledních letech na stránkách regionálních příloh českých deníků, tak také jeho kratší "poetické" recenze básnických sbírek zejména současných autorů. Tyto texty se objevovaly především v časopisu pro současnou poezii Psí víno, který J.Kovanda dlouho řídil. Knížka vychází k 70. narozeninám autora, které slaví na začátku roku 2011.

Nová kniha zlínského autora, spisovatele a výtvarníka, ročník 1941. V doslovu ke knize Jan Šulc píše: "Básnická sbírka Jákobův dvoják dovádí dál Kovandovu touhu po úplnosti: nejen už jeden člověk, jedna rodová zkušenost, jeden úsek dějin - to vše samozřejmě také, ale též přesouvání se z místa na místo, ze země do země, ze století do století, od detailně zachycené momentky k úvaze, od dobového dokumentu k citátu z rozhovoru s přítelem, od soukromí ke slavnému uměleckému dílu, od touhy být vypravěčem (a jakým vypravěčem!) epickým (viz mimo jiné návrat k osobnosti Svedrupa) po jemnou lyrickou pasáž, od politických zpráv k tomu nejintimnějšímu, čistě osobnímu… Jaroslav Kovanda nechce a ani neumí svět zjednodušovat, harmonizovat či konejšit. Je obklopen nekonečnou složitostí všeho, co jej obklopuje, a jen ji, nezkomolenou, drásavou a nejednoznačnou, chce vyslovit."

Příběhů nejakého Jury Vičíka je 19. Od jeho podivuhodného narození, přes takřka pohádkové dětství a mládí, až po dospělost, která společně s nechutnými dějinami dělá z něj týpka, který se životem zápasí, jak umí.Ale i zde je děj, jako ve všech knihách světa, až na druhém místě. Protože podstatná je především řeč, „melasa řeči“, řečeno s autorem Jaroslavem Kovandou ze Zlína. V níž postava nejakého Jury Vičíka vlastně jenom kormidluje… Protože řeč je tu ještě o zlínské baťovské kolonce Letná, o koupališti Baťák, o výskytu automobilů a motórek na Zlínsku, o figurách zlínské galérky, ale vyskytují se zde i Zbožáky, Valašsko od U tabulí na Karlovicku až po Vizovice. A atmosféra let „zarajchových“ a padesátých, pochopitelně.

Poesie sochaná, poesie sošná. Neobyčejná a vyzrálá sbírka malíře, sochaře, spisovatele - Jaroslava Kovandy.

Dvojitý nelson doby tvou duši vejpůl zlomí... je úvodní motto dokumentárního románu, věnovaného autorově otci – zde Jaromíru Komínovi. Kromě úvodních kapitol z dětství malého JK v povodí Labe ocitáme se posléze v bujaře rozvíjejícím se Zlíně, kde se malý Komín setkává v internátních podmínkách s dalšími protagonisty této knihy Mladými muži, skautíky Veldou, Stromkem, Achem, Tatyčkem, Lolkem a jejich rádcem Karlem Šustkem, a hlavně s neklidnou dobou; jak je, skautíky, následně pak tvaruje k obrazu svému. Jak mění charaktery Komínových přátel, jak se z jednoho stává protektorátní novinář-aktivista, z jiného partyzán, z dalšího komunista či dokonce pod obojí způsobou lavírující udavač. Jak lidé tváří v tvář době padají nebo se jí brání; jak někteří, pokud to jen trochu jde, snaží se zůstat čistí. (Snaží se nenávidět nenávist?) Jak někteří, ačkoliv po válce pod komunistickými hesly ve stylu povaleči z účtáren do fabrik a továren donuceni změnit zaměstnání, viz dospělý Jaromír Komín, i v nejrůznějších dělnických profesích neztrácejí nit a zůstávají stále bývalými členy nársoc strany – a Tomáš Garrigue Masaryk u nich visí na zdi až do smrti.

Kniha S jazykem od inkoustu představuje básníka a prozaika Jaroslava Kovandu i jako fejetonistu a kritika. Knih obsahuje jak výbor z jeho fejetonů, které vycházely v posledních letech na stránkách regionálních příloh českých deníků, tak také jeho kratší "poetické" recenze básnických sbírek zejména současných autorů. Tyto texty se objevovaly především v časopisu pro současnou poezii Psí víno, který J.Kovanda dlouho řídil. Knížka vychází k 70. narozeninám autora, které slaví na začátku roku 2011.

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv. velké i malé historie (intimní, rodinná, kolektivní, areálová paměť), ale představují také autorovy básnické překlady, poezii pro děti či jeho práci pro časopis Psí víno, jenž v 90. letech založil. Všechny tyto žánrové proměny vytváří organické a autentické prožívání člověka našeho věku. Kovandův básnický svět velmi specificky vyrůstá ze spojení vážného a humorného, z poetiky každodennosti, ale rovněž z jedinečné práce s dědictvím surrealismu, z neustálého experimentování imaginativního, slovního i formálního – nejde jen o reflexivní básně s bohatou obrazností, ale také o básně citlivě odposlechnuté či o tvůrčí práci s (rodinnými) deníky. Kniha je doprovozena Kovandovými malbami, jež dotváří celek autorova svérázného (zlínského a archlebovského) světa, na nějž se dívá se svou typickou nadsázkou. Jedním z cílů stávajícího výboru je zařadit tohoto básníka, prozaika a malíře do kánonu české poezie, kde je jeho právoplatné místo. Málokterým dílem české poezie prochází člověk svým vyměřeným časem osobním, rodinným i společenským tak intenzívně jako v básních Jaroslava Kovandy. Roman Polách