Clara Kramerová

21. júla 1941 nacisti obsadili malé poľské mestečko Żołkiew, čím sa navždy zmenil život pätnásťročného židovského dievčaťa Kláry. Všetkých susedov a známych naokolo pozabíjali alebo deportovali, no Klárina rodina sa spolu s ďalšími dvoma židovskými rodinami skryla vo vlastnoručne vykopanej pivnici. V dome nad nimi bývali Beckovci, poľská rodina nemeckej národnosti. Pán Beck bol pijan, sukničkár a, ako o sebe tvrdil, antisemita, a predsa riskoval celú vojnu život, aby jeho chránenci prežili. No nemali to s ním ľahké, ich život bol plný nepredvídateľných zvratov. Dom takmer zhorel pri veľkom požiari, ale to nebolo všetko, pán Beck usporadúval v byte nad pivnicou, kde sa skrývali Židia, pijanské večierky, na ktoré chodievali policajti a esesáci, dokonca si začal aj ľúbostný vzťah so ženou z bunkra, čím sa už aj tak neznesiteľná situácia osemnástich skrývajúcich sa Židov ešte zhoršila. O šesťdesiat rokov napísala Clara Kramerová podľa denníka, ktorý si viedla v úkryte, spomienky na tiet

Skutečný příběh dívky, která zázračně přežila holocaust Když v roce 1941 dorazili do polského městečka okwi nacisté, patnáctileté židovské dívce Claře se definitivně hroutí svět. Po letech sovětské okupace, během níž agenti NKVD odvlekli řadu lidí neznámo kam, začíná soustavné pronásledování. Rusové na útěku stačili pozabíjet a znetvořit všechny politické vězně, ale s příchodem Němců propuká nové peklo. Lidé jsou deportováni do koncentračních táborů či zabíjeni přímo na ulici. Po masovém vraž dění, při němž gestapo postřílelo tři tisíce židovských obyvatel městečka, se Clara s příbuznými ukryje v maličkém bunkru pod domem Beckových. A tam, ve stísněném prostoru, kde se mačká osmnáct lidí, stráví téměř nepřetržitě nekonečný rok a půl. Vale ntin Beck je záletník, alkoholik a vyhlášený antisemita, přesto riskuje život, aby zachránil tři židovské rodiny. Jen sehnat jídlo pro osmnáct lidí představuje v přídělovém systému téměř nadlidský úkol. Dny pod podlahou plynou jednotvárně, jeden jako druhý, dole je slyšet každé slovo, kroky, cvaknutí vypínačem, dech. Existuje jen jediná možnost, jak zajistit, aby uprchlíky nikdo neobjevil: mlčet a sedět celé hodiny bez hnutí. Jako by to nebylo dost, jejich utrpení zhoršují nečekané zvraty, počín aje požárem domu přes noční pitky, které s policisty pořádá pan Beck, až po nucené nájemníky přidělené Němci a dočasně ubytované příslušníky SS. A špehové se nacházejí všude. Nastává závod s časem a pro Claru i její blízké se život mění v trýznivé če kání na smrt... či záchranu. Zhruba z 5000 Židů z městečka jich přežilo šedesát. Po válce se Clara s rodinou dostala přes Slezsko a Německo do Izraele a roku 1957 se odstěhovala do USA. V bunkru si psala deník, v němž zaznamenávala podrobnosti každod enního života. Nyní ho uchovává Muzeum holocaustu ve Washingtonu. Zcela unikátní svědectví, které bere za srdce, je příběhem plným hrůzy a utrpení, ale také lidskosti i jedinečnou výpovědí o naději.

Skutečný příběh dívky, která zázračně přežila holocaust Když v roce 1941 dorazili do polského městečka okwi nacisté, patnáctileté židovské dívce Claře se definitivně hroutí svět. Po letech sovětské okupace, během níž agenti NKVD odvlekli řadu lidí neznámo kam, začíná soustavné pronásledování. Rusové na útěku stačili pozabíjet a znetvořit všechny politické vězně, ale s příchodem Němců propuká nové peklo. Lidé jsou deportováni do koncentračních táborů či zabíjeni přímo na ulici. Po masovém vraž dění, při němž gestapo postřílelo tři tisíce židovských obyvatel městečka, se Clara s příbuznými ukryje v maličkém bunkru pod domem Beckových. A tam, ve stísněném prostoru, kde se mačká osmnáct lidí, stráví téměř nepřetržitě nekonečný rok a půl. Vale ntin Beck je záletník, alkoholik a vyhlášený antisemita, přesto riskuje život, aby zachránil tři židovské rodiny. Jen sehnat jídlo pro osmnáct lidí představuje v přídělovém systému téměř nadlidský úkol. Dny pod podlahou plynou jednotvárně, jeden jako druhý, dole je slyšet každé slovo, kroky, cvaknutí vypínačem, dech. Existuje jen jediná možnost, jak zajistit, aby uprchlíky nikdo neobjevil: mlčet a sedět celé hodiny bez hnutí. Jako by to nebylo dost, jejich utrpení zhoršují nečekané zvraty, počín aje požárem domu přes noční pitky, které s policisty pořádá pan Beck, až po nucené nájemníky přidělené Němci a dočasně ubytované příslušníky SS. A špehové se nacházejí všude. Nastává závod s časem a pro Claru i její blízké se život mění v trýznivé če kání na smrt... či záchranu. Zhruba z 5000 Židů z městečka jich přežilo šedesát. Po válce se Clara s rodinou dostala přes Slezsko a Německo do Izraele a roku 1957 se odstěhovala do USA. V bunkru si psala deník, v němž zaznamenávala podrobnosti každod enního života. Nyní ho uchovává Muzeum holocaustu ve Washingtonu. Zcela unikátní svědectví, které bere za srdce, je příběhem plným hrůzy a utrpení, ale také lidskosti i jedinečnou výpovědí o naději.

Skutečný příběh dívky, která zázračně přežila holocaust Když v roce 1941 dorazili do polského městečka okwi nacisté, patnáctileté židovské dívce Claře se definitivně hroutí svět. Po letech sovětské okupace, během níž agenti NKVD odvlekli řadu lidí neznámo kam, začíná soustavné pronásledování. Rusové na útěku stačili pozabíjet a znetvořit všechny politické vězně, ale s příchodem Němců propuká nové peklo. Lidé jsou deportováni do koncentračních táborů či zabíjeni přímo na ulici. Po masovém vraž dění, při němž gestapo postřílelo tři tisíce židovských obyvatel městečka, se Clara s příbuznými ukryje v maličkém bunkru pod domem Beckových. A tam, ve stísněném prostoru, kde se mačká osmnáct lidí, stráví téměř nepřetržitě nekonečný rok a půl. Vale ntin Beck je záletník, alkoholik a vyhlášený antisemita, přesto riskuje život, aby zachránil tři židovské rodiny. Jen sehnat jídlo pro osmnáct lidí představuje v přídělovém systému téměř nadlidský úkol. Dny pod podlahou plynou jednotvárně, jeden jako druhý, dole je slyšet každé slovo, kroky, cvaknutí vypínačem, dech. Existuje jen jediná možnost, jak zajistit, aby uprchlíky nikdo neobjevil: mlčet a sedět celé hodiny bez hnutí. Jako by to nebylo dost, jejich utrpení zhoršují nečekané zvraty, počín aje požárem domu přes noční pitky, které s policisty pořádá pan Beck, až po nucené nájemníky přidělené Němci a dočasně ubytované příslušníky SS. A špehové se nacházejí všude. Nastává závod s časem a pro Claru i její blízké se život mění v trýznivé če kání na smrt... či záchranu. Zhruba z 5000 Židů z městečka jich přežilo šedesát. Po válce se Clara s rodinou dostala přes Slezsko a Německo do Izraele a roku 1957 se odstěhovala do USA. V bunkru si psala deník, v němž zaznamenávala podrobnosti každod enního života. Nyní ho uchovává Muzeum holocaustu ve Washingtonu. Zcela unikátní svědectví, které bere za srdce, je příběhem plným hrůzy a utrpení, ale také lidskosti i jedinečnou výpovědí o naději.