Daniela Kramerová
autor
Bubec 20
Umělecké Studio Bubec sídlící v okrajové části Prahy Řeporyjích oslavuje v roce 2020 dvacetiletí od svého založení. Na výstavách, rezidenčních pobytech, kurzech a dalších akcích studia se vystřídaly stovky českých i zahraničních umělců. Publikace kurátorky Daniely Kramerové přibližuje dějiny studia a velkou šíři událostí a aktivit se studiem spojených od pravidelných výstav Art Safari, divadelní činnosti, rezidenčních pobytů, kurzů pro děti i dospělé k soustavnému aktivismu na poli umění ve veřejném prostoru vrcholící založením Festivalu m3/umění v prostoru. Faktografické texty doplňují dokumenty, stovky fotografií a textech aktérů a pamětníků (Čestmír Suška, Jan Hřebejk, Libor Winkler, Martin Velíšek a řada dalších).
Roky ve výloze
Výkladní skříně v období socialistického Československa nesloužily jen k propagaci zboží, ale byly též jedním z kanálů politické propagandy a osvěty, vybízející k zdravějšímu životnímu stylu, spořivosti nebo pracovní morálce. Široce založený vzdělávací systém produkoval profesionální aranžéry v učebních oborech a na středních uměleckoprůmyslových i vysokých uměleckých školách. Propagační praxe probíhala v síti aranžérských středisek velkých podniků typu Pramen nebo Český svaz spotřebních družstev; vlastní aranžérny s mnoha zaměstnanci měly i obchodní domy. Větší celostátní propagační akce řídil reklamní podnik Merkur, který také realizoval velké výstavy a vyráběl propagační pomůcky, jež si objednávali aranžéři z celé republiky. Konaly se také soutěže tematických výkladních skříní a od roku 1969 i soutěžní bienále aranžérské tvorby ARBIEN.
Katalog vydala Galerie výtvarného umění v Chebu ke stejnojmenné výstavě pořádané v termínu 16. února 5. září 2021 v Retromuseu Cheb.
Čestmír Suška: Věci venku
Publikace Věci venku se soustřeďuje na dílo Čestmíra Sušky pro veřejný prostor – umění umístěné v exteriéru města či v krajině, které má šanci oslovit i ty, kteří výstavní síně nevyhledávají. Publikace mapuje jeho tvorbu od počátku osmdesátých let až do současnosti. Čestmír Suška patří k osobnostem, které zásadně formovaly podobu českého sochařství v krajině i městském kontextu.
Jiří Novák - V pohybu
Publikace vzniklá souběžně s první retrospektivní výstavou představuje a shrnuje dílo doposud poměrně málo známého sochaře Jiřího Nováka (1922-2010). Novákovy konstruktivistické objekty i designové realizace z různých kovů i plastických materiálů se řadí k významným dílům českého sochařství druhé poloviny 20. století především v oblasti konstruktivisticko-kinetické plastiky. Pohyb odvozený z přírodních dějů vstupuje do děl prostřednictvím působení větrného či vodního živlu, elektrické energie či v interakci s divákem - lidským impulzem. I v případě nepohyblivých děl je pohyb vnitřně obsažen pomocí tematizace přírodního děje, živlu. Kinetické aspekty autor aplikoval v malém měřítku, ale především v rozměrných plastikách, které akcentují prostor nové městské architektury. Vedle mobilních plastik vytvořil Novák řadu stabilních symbolických děl pro architekturu, v nichž je původní tematická náplň abstrahována do maximálně zjednodušeného znaku. Součástí knihy je záznam sochařových vzpomínek, výběrový soupis realizací a restaurátorské činnosti, biografie, seznam literatury a anglické resumé.
Automat na výstavu
První monografie pavilonu ČSSR na Expo 67 vychází k příležitosti stejnojmenné výstavy v Chebu. Martin Bernátek, Vladimíra Büngerová, Daniela Kramerová, Henrieta Moravčíková, Terezie Nekvindová, Martin Strakoš a Marta Sylvestrová se v ní zaměřili na kritické zhodnocení československé účasti z hlediska problematiky výstavnictví, architektury, audiovizuálních exponátů nebo otázky česko-slovenských vztahů.
Světová výstava v Montrealu v roce 1967 byla druhou z trojice poválečných prezentací Československa na světových výstavách a navázala na iniciační moment Expo 58 v Bruselu. Expo 67, specifickým formátem mezi uměním, architekturou a uměleckým řemeslem, předznamenává dnešní podobu výstavního provozu svou internacionalizací, spektakularitou, masovostí a silným ukotvením v politickém, ekonomickém a společenském pozadí. Název Automat na výstavu evokuje výraznou atrakci československého pavilonu interaktivní biograf Kinoautomat, i dobovou víru v automatizaci jako symbol moderního světa. Především ale slouží jako metafora pro situaci, v níž naše montrealská účast vznikala: Expo 67 se ve své době stalo v Československu jakýmsi měřítkem pro kvalitní provedení výstavnických expozic, bylo však i známkou rutinérského přístupu vedoucího k rozmělnění.
