Jiří Kučera

Fakulta vojenské lékařské školy v Hradci Králové je dějištěm úplného ohňostroje gagů, skečů a absurdních situací. Hlavního protagonistu Michala Kunce sledujeme od nástupu do přijímače lopotným studiem až k ukončení šesti let studia promocí. Tupé prostředí armády v sedmdesátých letech dokáže Jiří Kučera proměnit v grotesku a čtenář nemá šanci vydechnout a uvolnit mimické svaly ztuhlé smíchem.

Michala Kunce by na „normální“ medicínu nevzali, tak nějak z „kádrových“ důvodů. A tak se přihlásil na medicínu vojenskou. Což se zřejmě stalo prvopříčinou zvýšené koncentrace humorných a absurdních situací v jeho životě. Lékařská fakulta, nemocnice, pohraniční stráž, psychiatrie… to vše v područí vojenských složek v Československu 70. a 80. let…

Klasické a oblíbené dílo české literatury Černí baroni má svého následovníka v knize z prostředí vojenských lékařů s názvem Bílí baroni. Autor Jiří Kučera byl sám studentem medicíny na vojenské škole. Knihu doplňují ilustrace Petra Urbana. Kniha zavede čtenáře do nedávno minulé doby normalizace. Fakulta vojenské lékařské školy v Hradci Králové je dějištěm úplného ohňostroje gagů, skečů a absurdních situací. Hlavního protagonistu Michala Kunce sledujeme od nástupu do přijímače lopotným studiem až k ukončení šesti let studia promocí. Tupé prostředí armády v sedmdesátých letech dokáže Jiří Kučera proměnit v grotesku a čtenář nemá šanci vydechnout a uvolnit mimické svaly ztuhlé smíchem. Ukáže se, že hlavní předností medika, který nechce skončit s mozkem zeleným jako skokan či jiná žába, je výřečnost. Schopnost ze všeho se vykecat zachránila hrdinovi knihy nejen studium, ale často i zadek.

Michal Kunc vystudoval vojenskou medicínu a domníval se, že bude především léčit vojáky. To bychom ale nemohli být v Československu 70. a 80. let, kdy bylo útvarovým vojenským lékařům medicínské vzdělání spíš na obtíž a kdy jejich zdravý rozum narážel na nepřekonatelnou stupiditu „socialistických důstojníků“. Konflikt mezi normálním myšlením a „lampasáckou logikou“ nutně přinášel humorné, neuvěřitelné a někdy i tristní zážitky, s nimiž se vojenští lékaři museli vyrovnávat. Kniha nás od začátku rozesmává, ale na konci nás také nutí k zamyšlení nad absurditou nedávno minulé doby.