Jiří Kuthan

Už první knížata z rodu Přemyslovců položila základy českého státu, uvedla křesťanství do naší země a zařadila český národ do společenství kulturních národů křesťanské Evropy. Vladařské dílo českých knížat a králů sehrálo v následujících staletích namnoze podstatnou úlohu, výrazně se vepsalo do podoby českých zemí i dalších krajin, které čeští panovníci ovládali. Léta Jiřího z Poděbrad a jeho nástupců z jagellonské dynastie - Vladislava a Ludvíka, byla za Alpami v Itálii dobou velkého rozkvětu renesančního umění, velkolepý byl rozmach umělecké tvorby v bohatých městech v Nizozemí. České země tehdy, málo platné, stály na okraji dění, ale Praha měla nakonec i v těchto dobách štěstí. Podobně, jako byl kdysi za Karla IV. do Prahy povolán Petr Parléř, přišel za Vladislava Jagellonského na Pražský hrad Benedikt Ried, jehož dílo nesporně patří k vrcholným projevům architektury té doby v celé střední Evropě. I díky královskému dílu doby jagellonské se Praha i celé české země opět vřadily mezi významná kulturní centra alespoň v rámci střední Evropy. Řada desetiletí, kdy vládli dva králové z rodu Jagellonců - Vladislav a Ludvík, byla v zemích Koruny české obdobím trvalého vzrůstu uměřeného blahobytu, jehož plodem byl i pozoruhodný rozmach stavební činnosti. Značného rozsahu nabyly i objednávky uměleckých děl. Přestože možnosti Jiřího z Poděbrad i Vladislava a Ludvíka Jagellonského byly ve srovnání s jejich předchůdci na českém královském trůně velmi omezené, stalo se královské dílo v českých poměrech znovu velkým vzorem a příkladem. Jemu i stavební a objednavatelské činnosti šlechty je věnován tento svazek.

Výpravná publikace od renomovaných historiků středověkého umění a architektury podrobně seznamuje čtenáře se svatovítskou katedrálou a její historií. Doplněno množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, jejímž zaklada telem byl kníže Václav, a baziliky, kterou na místě rotundy postavil kníže Spytihněv II. Obě tyto stavby už v počátcích české státnosti sloužily jako místa k uložení ostatků patronů české země (sv. Václav, sv. Vojtěch), k důležitým obřadům spojeným s českou státností, jakými byly korunovace a pohřby panovníků, a důležitých osobností církve a státu. Obě také byly centrálními svatyněmi pražského biskupství. Zřízením pražského arcibiskupství papežem Klementem VI. dne 5. května 1344 se bazilika sv. Víta stala metropolitním chrámem. Arcibiskupský úřad převzal jako první při slavnostní mši Arnošt z Pardubic. Při této příležitosti byl také položen základní kámen k nové velkolepé gotické katedrále. Zatímco většina evropských katedrál byla budována uvnitř měst, katedrála pražská vyrůstala mimo město, uprostřed areálu Pražského hradu, který byl nejen sídlem panovníka, ale i svého druhu posvátným okrskem s několika kostely. Díky poloze na temeni návrší, na němž pražský hrad leží, zdvihá se gotick á katedrála vysoko nad souměstím jako dominanta Prahy. Stavba katedrály byla budována s velkými uměleckými aspiracemi. První mistr, který stál v čele stavby, Matyáš z Arrasu, povolaný Janem Lucemburským z Avignonu, přenesl do Prahy vzor francouzské k atedrální architektury. Ale Matyášův nástupce geniální Petr Parléř dodal pražské katedrále a její sochařské výzdobě rysy umělecké výjimečnosti. Po dobu vlády Karla IV. postupovala stavba úspěšně kupředu, zastavilo ji až husitské období. Již tehdy kat edrála zastávala nezastupitelnou roli v symbolice českého státu: byly zde uloženy korunovační klenoty. Katedrála byla těžce poškozena při požáru Pražského hradu v roce 1541. Jako torzo katedrála s různými dílčími úpravami zůstala až do roku 1844. Teh dy začala obnova starých částí chrámu. Celková rekonstrukce gotické stavby a dostavba nových částí trvala do roku 1929, kdy při příležitosti výročí smrti sv. Václava byl chrám slavnostně konsekrován. V žádném jiném monumentu nejsou tak výrazně vepsán y dějiny českých zemí a jejich obyvatelstva jako právě tady. Svatovítskou katedrálu lze nahlížet a vykládat z rozmanitých úhlů, jež můžeme považovat za oprávněné, ale nelze nevnímat aureolu posvátnosti, která katedrálou prostupuje a vyzařuje z ní.

Druhý díl knihy Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců – města, církev, korunní země, je věnován stavbám a uměleckým dílům této doby (od počátku druhé poloviny 15. do začátku druhé čtvrtiny 16. století), která vznikla ve městech, na církevní půdě a ve vedlejších zemích České koruny - ve Slezsku a v Horní Lužici. Před Jiřím z Poděbrad a poté i Vladislavem a Ludvíkem Jagellonským stály nelehké úkoly při obnově vnitřní stability Českého království po husitských válkách. Přes to se na poli architektury a umělecké tvorby setkáváme s překvapivě bohatým a různorodým děním. Z této doby pochází tak vynikající monumenty, jako jsou velké části chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře či kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Mnohé další kostely, které byly středobodem měst a výraznou součástí jejich panoramatu, byly přestavovány, jiné nově budovány. Kromě kostelů města v této době stavěla či zesilovala opevnění, jehož součástí byly reprezentativní brány. Vyrůstaly či přestavovaly se radnice, které byly sídlem městské správy - v Praze, Táboře a ve slezské Vratislavi se v nich dochovaly velké slavnostními sály. Znovu se začala rozvíjet objednavatelská činnost církevních institucí a hodnostářů. Zvláštní pozornost je věnována uměleckým památkám ve Slezsku a v Lužici. V tomto svazku jsou prezentována nejen místa a díla známá, ale i mnohé, co neprávem stálo stranou zájmu a pozornosti

Velká část z toho, co se dochovalo z architektury, umění a kultury raného středověku, vznikla na půdě benediktinských klášterů. Stará kultura benediktinů patří k základním kamenům evropské civilizace a v tom také tkví její odkaz a živé poselství pro dnešní evropské společenství. Ve stavbách benediktinských klášterů se zračily požadavky regulí, monastická askeze i odloučení od vnějšího světa, pokora, potřeba meditace, ideál života, v němž běh každého dne dostává vyšší duchovní smysl. Předmětem předkládané knihy je architektura benediktinských klášterů ve střední Evropě a to jak na území někdejší Svaté říše římské, tak i v teritoriích mimo ni - v Uhrách a v Polsku. Zvláštní pozornost je věnována stavbám benediktinských klášterů v českých zemích.

Výpravná monografie o aristokratických sídlech v českých zemích – velkolepé rezidence předních aristokratických rodů i menší a nenáročné zámky vystavěné nebo přestavěné v letech 1780–1914. První část knihy zahrnuje sídla, jejichž podobu ovlivnil klasicismus. Setkáme se u nich s ohlasem francouzských stylů či anglického klasicismu, ale i s odezvou architektury Berlína či Drážďan a samozřejmě s výraznými vazbami na vídeňskou metropoli a její kulturu. K nejosobitějším počinům se v tomto období řadí chotkovský zámek Kačina a velkolepá stavební činnost Liechtensteinů ve valticko-lednické doméně, jež svým významem přesáhly hranice českých zemí. Druhá část svazku představuje stavby doby romantismu, inspirované britskými vzory či středověkou architekturou, později se přidaly i vlivy renesanční a barokní. Nejstaršími stavbami tohoto druhu byly venkovské rezidence vysoké aristokracie, jako je zámek Hrádek u Nechanic rodu Harrachů a přestavby zámků rodu Schwarzenbergů v Hluboké nad Vltavou a rodu Liechtensteinů v jihomoravské Lednici. Stavebníky zámků se pak stávají i ­schopní jednotlivci z podnikatelských kruhů. Barevné fotografie, dobová vyobrazení, plány parků, seznam sídel klasicismu a romantismu a historismu, mapa sídel, rejstříky

V osobě Karla IV. stanul na českém i říšském trůnu panovník, jenž si byl plně vědom své osudové úlohy. Byl osobností výjimečného duchovního rozměru. Jeho duchovní kreativita a vizionářství byly provázeny věcnou střízlivostí a praktickým rozmyslem. Díky vzácnému spojení těchto vlastností byl schopen přeměňovat vize v činy. I proto mu patří nanejvýš čestné místo nejen v dějinách České koruny, ale i v historii Svaté říše římské a celé Evropy. Tato kniha si neklade za cíl podat životopis Karla IV., příčiny, sled a důsledky událostí. Středem jejího zájmu jsou umělecká díla, ať už jde o stavby, malby, sochy či práce uměleckých řemesel, hlavně zlatnictví, a to zejména ta, která nějakým způsobem souvisí s osobností císaře Karla IV., jenž nepochybně jako stavebník a objednavatel uměleckých děl patřil k největším v dějinách evropského středověku. Autoři vycházejí z přesvědčení, že tyto památky nejsou jen „ilustrujícími“ doklady doby, ale že mají schopnost o ní vypovídat, byť i jiným způsobem než psané slovo dobových kronik a listin. A nejen o době Karlova života, ale i o jeho osobnosti, ambicích a záměrech.

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě je jedním ze symbolů české státnosti; místo korunovace a pohřebiště českých králů, sídlo arcibiskupů, místo konání státních ceremonií a v neposlední řadě i velmi vyhledávaná turistická atrakce. Předkládaná publikace od renomovaných odborníků představuje historii chrámu, neoddělitelně spojeného s dějinami českých zemí. Jejich práce vychází jak z výsledků archeologického výzkumu, tak z dochovaných historických pramenů. Autoři se věnují okolnostem založení katedrály Karlem IV., vývoji stavby i pozdějším změnám a dodatkům.

Kniha vznikla jako doprovodná publikace k výstavě "Václav IV. Král na rozhraní věků. 600 let od úmrtí římského a českého krále", jež je uspořádána v prostorách Karolina v zářílistopadu 2019.

Další svazek volné řady o architektuře různých uměleckých slohů v našich zemích. Romantismus v opozici k předchozímu klasicismu popíral normativnost, zdůrazňoval originalitu, svobodnou imaginaci a ve svých důsledcích přinesl i značné mísení stylů (k romantismu jsou řazeny např. tak proslulé komplexy jako jsou Hluboká, Hrádek u Nechanic, Žleby aj.). Devatenácté století však přineslo i historismus, představující programový návrat k slohovým formám minulosti, z nichž se usiloval vytvořit sloh zcela nový. Architekturu historismu autor zachycuje od jeho prvních projevů na Bítově, přes Rožmberk, Bezděkov, Zákupy, Stránov či Častolovice až po Červený Hrádek, jehož projekt vyšel z rukou mladičkého J. Kotěry, pozdějšího slavného protagonisty moderní české architektury. Publikace, doplněná téměř 350 barevnými vyobrazeními, představuje architektonické objekty i jejich stavitele a stavebníky

Další svazek volné řady o architektuře různých uměleckých slohů v našich zemích. Romantismus v opozici k předchozímu klasicismu popíral normativnost, zdůrazňoval originalitu, svobodnou imaginaci a ve svých důsledcích přinesl i značné mísení stylů (k romantismu jsou řazeny např. tak proslulé komplexy jako jsou Hluboká, Hrádek u Nechanic, Žleby aj.). Devatenácté století však přineslo i historismus, představující programový návrat k slohovým formám minulosti, z nichž se usiloval vytvořit sloh zcela nový. Architekturu historismu autor zachycuje od jeho prvních projevů na Bítově, přes Rožmberk, Bezděkov, Zákupy, Stránov či Častolovice až po Červený Hrádek, jehož projekt vyšel z rukou mladičkého J. Kotěry, pozdějšího slavného protagonisty moderní české architektury. Publikace, doplněná téměř 350 barevnými vyobrazeními, představuje architektonické objekty i jejich stavitele a stavebníky

Druhý díl knihy Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců – města, církev, korunní země, je věnován stavbám a uměleckým dílům této doby (od počátku druhé poloviny 15. do začátku druhé čtvrtiny 16. století), která vznikla ve městech, na církevní půdě a ve vedlejších zemích České koruny - ve Slezsku a v Horní Lužici. Před Jiřím z Poděbrad a poté i Vladislavem a Ludvíkem Jagellonským stály nelehké úkoly při obnově vnitřní stability Českého království po husitských válkách. Přes to se na poli architektury a umělecké tvorby setkáváme s překvapivě bohatým a různorodým děním. Z této doby pochází tak vynikající monumenty, jako jsou velké části chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře či kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Mnohé další kostely, které byly středobodem měst a výraznou součástí jejich panoramatu, byly přestavovány, jiné nově budovány. Kromě kostelů města v této době stavěla či zesilovala opevnění, jehož součástí byly reprezentativní brány. Vyrůstaly či přestavovaly se radnice, které byly sídlem městské správy - v Praze, Táboře a ve slezské Vratislavi se v nich dochovaly velké slavnostními sály. Znovu se začala rozvíjet objednavatelská činnost církevních institucí a hodnostářů. Zvláštní pozornost je věnována uměleckým památkám ve Slezsku a v Lužici. V tomto svazku jsou prezentována nejen místa a díla známá, ale i mnohé, co neprávem stálo stranou zájmu a pozornosti

V roce 2023 je tomu 1050 let, kdy bylo české území vyděleno z pravomoci biskupů v Řezně a bylo založeno pražské biskupství, povýšené na arcibiskupství v roce 1344 díky snahám Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. Obě události jsou důležitým mezníkem nejen v dějinách křesťanství na české půdě, ale patří i k nejvýznamnějším událostem české historie. Vznik nového pražského biskupství a jeho začlenění k arcibiskupství v porýnské Mohuči přispělo podstatnou měrou k vytváření duchovních, politických i kulturních vazeb naší země s evropským jihem a západem. To je odkaz dávných dob, který je do dnešních dnů trvalou základnou existence našeho státu. Už před tím, než pražské biskupství vzniklo, proniklo křesťanství na Moravu a následně i do Čech. Nové biskupství sehrálo pak podstatnou roli v christianizaci české země a druhý pražský biskup – svatý Vojtěch se zasloužil o přijetí víry i v Polsku a v Uhrách. Mnozí z jeho nástupců na pražském biskupském a pak i arcibiskupském stolci zanechali za sebou významné stopy – zakládali nové kostely, města a městečka, vesnice, budovali hrady, iniciovali vznik klášterů a objednávali sochy, malby, nádherně zdobené rukopisy a díla uměleckých řemesel. Tím vším se významně vepsali do kulturního genomu naší země.