Lenka Lacinová

Tým sociologů z Institutu pro výzkum dětí, mládeže a rodiny na FSS MU sledoval během uplynulých pěti let asi tisícovku lidí narozených v letech 1990–1994. Zajímá vás, jak tito mladí lidé uvažují o sobě a o světě? Kde a s kým bydlí? Jaké mají vztahy s rodiči? Jaký význam přikládají svým vztahům partnerským a s jakou perspektivou zahajují svou profesní dráhu? Odpovědi nabízí tato kniha. Zaujme vás nejen tematickou komplexností, ale také důrazem na nové sociálněpsychologické fenomény, jako je identita mladých Vietnamců v České republice nebo vztah "přátelství s benefity".

V úvodní kapitole pojednáváme o povaze zátěže v psychologickém smyslu. Specificky uvažujeme o zátěži spojené s dospíváním v dětství a adolescenci a jednáním mladistvých. Druhá kapitola se zaměřuje na problematiku vnímání rodičovských konfliktů v období adolescence. Představuje základní teoretické přístupy ke zkoumání konfliktů mezi rodiči a jejich dopad na maladaptaci dospívajících a také řadu výsledků empirických studií. Třetí kapitola pojednává o důležitosti pocitu začlenění mladých lidí do společnosti. Popisujeme způsob, jakým se mladí lidé vyrovnávají s různými formami sociálního vyloučení. Ve čtvrté kapitole jsme popsali různé mechanismy volnočasových aktivit, které přispívají ke zvládání mnohdy náročných situací.

Vzhledem k současným požadavkům na vzdělání je evidentní, že jakékoli překážky představují mnohem závažnější problém, než tomu bylo před dvaceti, padesáti roky. Dítě musí zvládnout obrovské množství dovedností jiného druhu než v dřívějších dobách, vstřebat neuvěřitelné množství poznatků. Podstatný požadavek proto je, aby se dítě dobře soustředilo, aby bylo pozorné, ukázněné, vytrvalé – v tom se sice dnešní situace příliš neliší od minulosti, nicméně podstatná změna spočívá v tom, že u většiny vzdělávacích aktivit (ve škole i doma) musí být dítě v klidu! Proto představují stížnosti na neklid, živost dítěte od učitelů i od rodičů podstatný díl indikací na vyšetření v odborných institucích. Navíc vzhledem k tomu, že vychovatelé nemohou a nechtějí používat násilné metody ukázňování z dřívějších dob, je logické, že aktivity, neklidu, roztěkanosti musí mezi školáky přibývat. Odborníci jsou proto nuceni zabývat se těmito „jemnými odchylkami“ intenzivněji jak prakticky, tak i teoreticky. Hledají se způsoby, jak s výrazným neklidem zacházet, jak mu předcházet. Předložená práce Ireny Kolčárkové a Lenky Lacinové vykazuje jak lidskou, tak i odbornou potřebnost a relevanci.