Tabita Landová

Kniha Tabity Landové podává ucelený přehled o podobě základních bohoslužebných forem Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě od jejích počátků kolem roku 1457 až do bitvy na Bílé hoře r. 1620. Autorka mapuje historický vývoj bratrské liturgie a základní prameny pro její zkoumání. Načrtává její teologické předpoklady, podobu církevního roku a typické znaky bohoslužebných prostor starých bratří. Zabývá se otázkami, nakolik se bratrská liturgie proměňovala a zda lze její vývoj pokládat za kontinuální. Současně sleduje nejen její vymezování vůči liturgii církve římskokatolické, ale i jistou návaznost na předreformační tradici. Zaznamenává také pozdější vstřebávání vlivů českého a evropského protestantismu. Hlavní pozornost věnuje autorka období nejintenzivnější práce na liturgických formách pod vedením bratrského biskupa Lukáše Pražského v první třetině 16. století. Podrobně rozebírá bratrskou bohoslužbu slova a bohoslužbu při vysluhování sedmi svátostí: křtu, biřmování a potvrzení dětí (konfirmaci), večeři Páně, ordinaci, pokání, manželství a pomazání nemocných. Ve světle nových nálezů podrobně pojednává o vleklém sporu o užívání perikop mezi bratrskými teology. V příloze předkládá seznam perikop z nedávno objeveného Summovníku Jana Augusty a edici z větší části nepublikovaných bratrských agend a liturgických formulářů.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky. Nabízí výsledky nejnovějšího výzkumu. Kriticky se vyrovnává se starším obrazem bratrského kazatelství a vede dialog se současnými interpretačními přístupy. Nové pohledy otvírá na základě rozboru nejstarší dochované postily Jednoty bratrské, identifikované Jiřím Justem roku 2012 a známé pod označením Summovník. V křivoklátském vězení ji sepsal bratrský biskup Jan Augusta (1556/1557), tiskem vyšla pod názvem Knihy služby slova Božího (1570). Autorka představuje postilu jako výsledek Augustova reformního homileticko-liturgického programu, v němž je tradiční rozvrh církevního roku a perikop upraven podle článků Apoštolského vyznání víry. Hledá odpovědi na otázky, co vedlo ke vzniku této koncepce, jakou povahu mají jednotlivá kázání, jaké jsou jejich teologické důrazy a jaký ideový záměr sleduje postila jako celek. Zkoumá důvody jejího odmítnutí vedením Jednoty i dílčí recepci v bratrském kazatelství. Pozoruhodný myšlenkový ohlas Augustova kazatelského programu nachází v díle Jana Amose Komenského. Kniha je doplněna obrazovou přílohou a přehlednými tabulkami.