Giulio Leoni

Príbeh Leoniho knihy sa začína v čase, keď bol najznámejší taliansky básnik, Dante Alighieri, zvolený za priora, člena florentskej Rady. V atmosfére vratkej politickej rovnováhy je v Kostole svätého Júdu, za Hradbami, spáchaný nezvyčajný zločin. Jeho obeťou je jeden zo zakladajúcich členov novej univerzity (Studium florentinum), majster mozaikár Ambrogio. Je zavraždený krutým, no veľmi originálnym spôsobom: popálený nehaseným vápnom a zaliaty maltou – materiálom, ktorý používal pri svojej práci. Vyšetrovaním nezvyčajnej udalosti je z úradnej moci poverený práve Dante.Celé vyšetrovanie sa nesie v duchu tajomného päťuholníka, magického symbolu a znamenia, ktoré vrah zanecháva na mieste činu a na telách svojich ďalších obetí.

Píše se rok 1300 a v renesanční Florencii se pětatřicetiletý básník Dante Alighieri chystá odevzdat insignie městského priora, jelikož v tomto úřadu co nevidět skončí. Zbývá mu již doslova několik hodin, když je náhle povolán k řece Arno, v jejíchž bažinách uvízla galéra, která připlula neznámo odkud. Dante loď prozkoumá a na palubě a v podpalubí objeví na sto mrtvých lidských těl a mezi nimi neznámý rozbitý přístroj. Ten se potom stává ústředním bodem děje a příčinou dalších násilných úmrtí. Vzápětí je zavražděn Guido Bigarelli, architekt císaře Federika II. (jinak též Fridricha II. z dynastie Štaufů), který je již padesát let mrtev (1194-1250). Bigarelli kdysi na Federikův příkaz postavil za městem tajemný hrad Castel del Monte, a Dante se postupně dozvídá, jak jeho podivná, osmiúhelníková architektura souvisí s přístrojem nalezeným na galéře. Pátrá, vyšetřuje, vyptává se svědků dávných časů a zjišťuje, že přístroj nejspíš představuje bájný císařův poklad; nejsou jím tedy hromady zlata a diamantů, jak se dosud soudilo, nýbrž tajuplný mechanizmus, kterým lze podle počáteční informace "měřit hvězdy", podle dalších pak "měřit světlo". Řečeno jinak: pomocí přístroje je možno světlo soustředit a měřit jeho rychlost, podobně jako dnešním laserem. Na cestě za poznáním pravdy Danta Alighieriho pronásleduje kdosi neznámý, někdo, kdo chce pokračovat v díle Federika II. a dotáhnout jeho započatý objev do konce - aby jej zneužil ve svůj prospěch. Jeho rukou zahyne několik dalších lidí, kteří se rovněž věnují pátrání, a ve vyvrcholení děje je málem zavražděn i sám Dante. Nakonec Dante vraha odhalí, avšak tento triumf mu nepřináší pocit vítězství, nýbrž trpkost z poznání, jak vrtkavé jsou lidské osudy. Záhady světla navazují na předchozí Leoniho knihu Záhady mozaiky, v níž Dante, rovněž v úřadu městského priora, odhaluje vraha slavného mozaikáře - a posléze původce celé série vražd - a setkává se s bizarními postavami, které později popíše v oddíle Peklo své Božské komedie. Roku 1300 mu však do okamžiku, kdy ji začne psát (a píše ji potom čtrnáct let), zbývá ještě celých sedm roků.

1300. június 15. Dante Alighierit még csak pár órája választották meg a város priorjává, amikor az éjszaka közepén szörnyű hírrel ébresztik: a Szent Júdásnak szentelt templomban megöltek egy embert. Arcára forró meszet öntöttek. Ambrogio mesterről, a híres mozaikkészítőről van szó, aki olyan művön dolgozott, melynek eltűntek a vázlatai. Ki lophatta el őket? És miért ölték meg ilyen bestiális módona kézművest, aki senkinek se ártott? Így kezdődik a valaha élt legnagyobb költő alászállása a város legsötétebb poklaiba...

Firenze, az Úr 1300. évében. Egy júliusi éjszakán Dante Alighieri priort felkeresi Firenze poroszlókapitánya, és nagy sebbel-lobbal szörnyű bűntény helyszínére vezeti. Az új, még építés alatt álló priori palotában egy kolosszális, sast ábrázoló hintón lefejezett nő holtteste lóg; a testet ezüsttel átszőtt, bíborszínű brokátruha fedi. Danténak nem okoz nehézséget a nő felismerése: a szépséges, mindenki által csodált Vana del Moggio az, aki mennyei hangjával egész Firenzét elbűvölte. Ki ölhette meg? És miért végeztek vele ilyen bestiális módon? Ennek felderítéséhez a legnagyobb költőnek be kell hatolnia a nyomok és hamis ösvények "sötét vadonjába": titkos bankettek, szennyes tavernák, ördöngös gépezetek… és minderre egy szörnyű mitológiai lény árnyéka vetül.

Píše se rok 1300 a v renesanční Florencii se pětatřicetiletý básník Dante Alighieri chystá odevzdat insignie městského priora, jelikož v tomto úřadu co nevidět skončí. Zbývá mu již doslova několik hodin, když je náhle povolán k řece Arno, v jejíchž bažinách uvízla galéra, která připlula neznámo odkud. Dante loď prozkoumá a na palubě a v podpalubí objeví na sto mrtvých lidských těl a mezi nimi neznámý rozbitý přístroj. Ten se potom stává ústředním bodem děje a příčinou dalších násilných úmrtí. Vzápětí je zavražděn Guido Bigarelli, architekt císaře Federika II. (jinak též Fridricha II. z dynastie Štaufů), který je již padesát let mrtev (1194-1250). Bigarelli kdysi na Federikův příkaz postavil za městem tajemný hrad Castel del Monte, a Dante se postupně dozvídá, jak jeho podivná, osmiúhelníková architektura souvisí s přístrojem nalezeným na galéře. Pátrá, vyšetřuje, vyptává se svědků dávných časů a zjišťuje, že přístroj nejspíš představuje bájný císařův poklad; nejsou jím tedy hromady zlata a diamantů, jak se dosud soudilo, nýbrž tajuplný mechanizmus, kterým lze podle počáteční informace "měřit hvězdy", podle dalších pak "měřit světlo". Řečeno jinak: pomocí přístroje je možno světlo soustředit a měřit jeho rychlost, podobně jako dnešním laserem. Na cestě za poznáním pravdy Danta Alighieriho pronásleduje kdosi neznámý, někdo, kdo chce pokračovat v díle Federika II. a dotáhnout jeho započatý objev do konce - aby jej zneužil ve svůj prospěch. Jeho rukou zahyne několik dalších lidí, kteří se rovněž věnují pátrání, a ve vyvrcholení děje je málem zavražděn i sám Dante. Nakonec Dante vraha odhalí, avšak tento triumf mu nepřináší pocit vítězství, nýbrž trpkost z poznání, jak vrtkavé jsou lidské osudy. Záhady světla navazují na předchozí Leoniho knihu Záhady mozaiky, v níž Dante, rovněž v úřadu městského priora, odhaluje vraha slavného mozaikáře - a posléze původce celé série vražd - a setkává se s bizarními postavami, které později popíše v oddíle Peklo své Božské komedie. Roku 1300 mu však do okamžiku, kdy ji začne psát (a píše ji potom čtrnáct let), zbývá ještě celých sedm roků.