Radka Lomičková

Unikátní stavba bývalého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie patří k nejcennějším památkovým objektům v českých zemích a v roce 1995 byla zapsána do Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Reprezentativní publikace, která vzešla z mezinárodní vědecké konference uspořádané v souvislosti s dokončováním jeho náročné renovace, se věnuje dějinám, stavbám i uměleckému vybavení tohoto kláštera. Počátky kláštera v Sedlci, prvního opatství cisterciáckého řádu v Čechách, sahají do až poloviny 12. století. Na konci 13. a v raném 14. století probíhala v Sedlci výstavba monumentálního klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie založeného na katedrálním půdorysu. Sedlecký opat Heidenreich, s jehož jménem je spojen vzestup a zlatý věk kláštera, patřil k vlivným rádcům krále Václava II. a po vymření Přemyslovců se zasloužil o přivedení lucemburského rodu na český královský trůn. Období nového rozkvětu pak zažil klášter na samém konci 17. a v prvních desetiletích 18. století. Přestavbu a obnovu klášterního kostela svěřil tehdejší sedlecký opat Jindřich Snopek architektu G. B. Santinimu, který jí realizoval v jedinečných a originálních formách barokní gotiky a zároveň je autorem přestavby sousední kaple Všech Svatých.

Znaková řeč je důležitý fenomén mnišství, který existuje již tisíc let. Znaky umožňují mnichům sdělit jednoduchou zprávu i ve chvíli, kdy má panovat ticho. Kniha se zaměřuje na benediktinské a cisterciácké kláštery. Vykresluje dějiny znakové řeči od 10. do 15. století a ukazuje, že se znaková řeč používala i v českých klášterech. Nejvíce pozornosti je věnováno základnímu prameni, katalogům znakové řeči připomínajícím výkladový slovník. Pro pochopení některých středověkých souvislostí jsou hledány paralely u současných trapistů, neboť znaková řeč se stále používá, i když čím dál tím méně.