Václav Loukota

Podle biblické zprávy vesmír povstává z Boha a rozvíjí se v jednotlivých časových epochách, které jsou v překladech bible označovány slovem den. Původní hebrejské slovo jom nese však význam mnohem širší než pouhý den o dvaceti čtyřech hodinách. Jom představuje velmi dlouhé časové období, které může trvat také milióny let. Sedm biblických dnů můžeme tedy klidně zasadit do moderních vědeckých teorií o vzniku vesmíru v dlouhých časových periodách. To však není hlavním tématem této knihy. Kniha představuje biblické stvoření světa jako příběh, který se dotýká každého z nás. Využívá k tomu mystické bohatství hebrejského jazyka, ale též prostých příměrů z obyčejného života. Úvahy o první biblické větě chtějí povzbudit a potěšit na cestě životem. Na závěr knihy je připojen autorův překlad biblické knihy Píseň písní do českého jazyka.

O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází. Dle této tradice má v bibli každá maličkost svůj význam – příběhy, jednotlivá slova, číselné symboly i tvary písmen, to vše má původ v Bohu. Text modlitby, nad kterou se v knize rozjímá, vychází z rukopisů Sinaiticus a Curetonianus, raných překladů do aramejštiny psaných v syrském písmu. Tyto rukopisy časově předcházejí starověký syrský překlad Pešita z 5. století.

Podle biblické zprávy vesmír povstává z Boha a rozvíjí se v jednotlivých časových epochách, které jsou v překladech bible označovány slovem den. Původní hebrejské slovo jom nese však význam mnohem širší než pouhý den o dvaceti čtyřech hodinách. Jom představuje velmi dlouhé časové období, které může trvat také milióny let. Sedm biblických dnů můžeme tedy klidně zasadit do moderních vědeckých teorií o vzniku vesmíru v dlouhých časových periodách. To však není hlavním tématem této knihy. Kniha představuje biblické stvoření světa jako příběh, který se dotýká každého z nás. Využívá k tomu mystické bohatství hebrejského jazyka, ale též prostých příměrů z obyčejného života. Úvahy o první biblické větě chtějí povzbudit a potěšit na cestě životem. Na závěr knihy je připojen autorův překlad biblické knihy Píseň písní do českého jazyka.

Kniha, která vám umožní číst egyptské hieroglyfy, poznat nejčastější gramatické jevy a porozumět staroegyptskému myšlení, je zarámována do příbehu mladého Martina, který se učí hieroglyfy u svého prítele Theodora. Theodor nejprve Martina seznamuje se symbolikou egyptských znaku, která muže být podkladem pro všeobecná životní zamyšlení. Postupně je výuka doplňována informacemi ze skutečného staroegyptského světa. Čtenář se seznámí s nejznámějšími egyptskými mýty, s královskou titulaturou či s pradávným kalendářem. Zdrojem hieroglyfických cvičení je velmi často egyptská kniha mrtvých. Martin se učí od jednodušších věcí ke složitejším, a to na příkladech, u kterých nepotřebuje znát velké množství slovíček. Jednotlivé lekce se snaží zachovat logickou kontinuitu a počítají pouze s tím, co Martin dosud poznal. Hieroglyfická domácí cvičení jsou doprovázena malým slovníčkem a vysvětlením neznámých znaků.

Tato publikace svým stylem volně navazuje na knihu S Theodorem o hieroglyfech. Je tedy psána jako dialog mezi mladým Martinem a moudrým Theodorem, který tentokráte medituje nad staroegyptským uměním doprovázeným krátkými hieroglyfickými nápisy. V prvních dvou kapitolách je čtenár uváděn do samých počátků egyptského umění, seznamuje se s nejstaršími jeskynními malbami v oblasti Sahary a poznává hlavní rysy a symboliku egyptského umění včetne symboliky barev a pravidel při malování. V následujících dvou kapitolách se Theodor podrobně zamýšlí nad zlatým Tutanchamonovým trůnem a nad reliéfem z chrámu Sethiho I. v Abydu. Při svých meditacích se moudrý učitel dostává také k dalším důležitým tématům egyptské ríše, jako je rituál otevírání úst, putování zemřelého podsvětím nebo mumifikace. Jak je už pro Theodora typické, snaží se některými staroegyptskými myšlenkami inspirovat i človeka dnešní doby. Kniha není gramatickou učebnicí a nevyzývá k výuce jako její předchůdkyně, proto je mnohem stravitelnější a přístupnější. Tabulky s minislovníčkem a vysvětlením hieroglyfických znaků umožňují čtenáři bezprostřední kontakt se staroegyptským písmem, nicméně mohou být přeskočeny, aniž by utrpěla četba. V knize se nachází mnoho barevných fotografií, které nejsou pouze doplňujícím materiálem, ale nedílnou součástí textu. Jsou jakýmsi obrázkovým písmem v duchu staroegyptského umění. Čtenář si u nich může odpočinout a načerpat z jejich duchovního náboje.

O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází. Dle této tradice má v bibli každá maličkost svůj význam – příběhy, jednotlivá slova, číselné symboly i tvary písmen, to vše má původ v Bohu. Text modlitby, nad kterou se v knize rozjímá, vychází z rukopisů Sinaiticus a Curetonianus, raných překladů do aramejštiny psaných v syrském písmu. Tyto rukopisy časově předcházejí starověký syrský překlad Pešita z 5. století.