! Doprava ZADARMO už od 20 € !

Ivan Makásek

autor

V zajetí Irokézů


Příběh hraničářské rodiny kvakerů z Pensylvánie 18. století. Čtenář proniká se svými hrdiny, včetně čtrnáctiletého Benjamina Gilberta, do drsné divočiny indiánského teritoria, kde se musí přizpůsobit potřebám, tradicím a zvykům kmene Seneků. Jejich typ civilizace je sice jiný, ale není prost lidských hodnot a citů jako je statečnost, vytrvalost, přátelství či láska. Kromě dobrodružství je kniha plná i zasvěcených etnografických informací a poznámkového aparátu. Sága rodiny Gilbertů, kvakerů z Pensylvánie, kteří byli uneseni komandem Irokézů do lesů jižně jezera Ontario. Stalo se po roce 1780, rok poté, co na Washingtonův rozkaz zničila vojska generála Sullivana jejich zemi. Kniha – historická povídka – popisuje život zajatců ve vesnicích kmene Seneků na řece Genese a u Erijského jezera, kteří se postupně přes britskou pevnost Niagaru dostávají zpět do civilizace. Mladému Benjaminu Gilbertovi se však mezi indiány zalíbí, neboť jeho otčímem se stane významný náčelník. Ben odchází dál na západ s tlupou Caughnawagů a v bájné vlasti již vymřelého kmene Attawandaronů prožívá svá dobrodružství. Tady se také seznamuje s krásnou Huronkou, která mu nezůstane lhostejná. Autor volně sleduje skutečné příběhy hraničářů nedlouho po vítězství amerických kolonií a seznamuje čtenáře s řadou zapomenutých osobností a historických událostí, jakou bylo například i vyvraždění Gnadenhűttenu, delawarské vesnice moravských bratří, vojskem plukovníka Williama Crawforda a jeho spravedlivý tragický skon u řeky Sandusky. V dramatickém vyústění příběhu bílého Seneky nalezne čtenář nakonec i odpověď na otázku, zda se Ben Gilbert vrátí do světa bílých lidí. Svůj text, který před lety vycházel na pokračování v časopise Wampun Neskenonu, zhodnotil autor o poznatky z etnografie irokézských indiánů východních lesů a jezer, málo známých čtenářům knih Jamese Fenimora Coopera. Publikaci doplňují mapky a kresby malíře Jana Hory.
U dodávateľa
11,12 € 11,70 €

Indiáni Britské Kolumbie strpěli Olympiádu


Co lidé dělali proti a jak jim to nebylo nic platné, když mocní rozhodli jinak. Nepomohly mnohaleté demonstrace v provincii, ani projevy solidarity ze zahraničí, stížnosti u Mezinárodního olympijského výboru, ani v OSN. Svět ovšem nechtěl nic vědět o humanitárním bezpráví v zázemí Olympiády. Kanaďané sice slibovali nejzelenější Hry v historii, ale pak nedokázali dodržet ani vlastní zákony o ochraně přírody a tak začaly destrukcí životního prostředí. Překvapí příběh muže, jenž měl na starosti jejich bezpečnost, ačkoli jeho kariéra vyrostla z potlačování tzv. "indiánských rebelií". Olympiáda měla na svém kontě nejen smrt gruzínského sáňkaře, ale i několik mrtvých indiánů, o kterých se u nás nepsalo. Přitom smrt řezbáře a člena sněmu Lilwatů málem zhatila zahajovací ceremoniál. Tato kniha chce naše povědomí o tom všem vylepšit.
Vypredané
20,09 € 21,15 €

Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku


V předmluvě knihy známý etnograf, prof. PhDr. Josef Kandert, CSc., mimo jiné píše, že kniha je jedinečným svědectvím o životě a filosofii současných indiánských obyvatel předmětné oblasti Severní Ameriky. Celé území tzv. Severozápadního pobřeží prošlo bouřlivým vývojem, na kterém se podepsal především velrybářský boom. Evropská i americká potřeba velrybího tuku a kostic sem přivedla desítky a stovky plavidel s posádkami, z nichž mnohé neměly jistě daleko do hrdinů románu Mořský vlk od Jacka Londona. Indiáni se na této velrybí horečce podíleli jednak v roli zásobovatelů, jednak i v roli najímaných plavců a také jako konkurenti evropských posádek, tedy jako místní lovci velryb. V každém případě se stali adresáty výrobků evropské i americké produkce, zejména železných a ocelových nástrojů. Je skoro jisté, že za obrovským rozvojem zdejšího řezbářství stojí právě i dovážené nástroje, které výrazně ulehčily námahu všem sochařům a řezbářům. Byl to nejspíše velrybí boom, který vedl k migraci vnitrozemských indiánských skupin k pobřeží a ke vzniku velkých vesnic, v nichž se tyčily desítky pamětních sloupů. V každé vesnici totiž soupeřilo o moc a společenskou prestiž několik náčelníků a jejich stoupenců. Vnějším výrazem tohoto soupeření pak bylo vztyčování dřevěných památníků a budování velkolepých společenských (rodinných či rodových) domů a také pořádání velkolepých, reprezentativních hostin označované jako potlače . Je docela charakteristické, že naše trampské hnutí si přivlastnilo toto označení, nejspíše proto, že anglický přepis tohoto pojmu, totiž potlach , má svou významovou variantu i v českém tlachání. Ve druhé polovině 19. století zasáhly do vývoje místních kultur centrální vlády, a to jak vláda Spojených států, tak koloniální kanadská vláda. V obou případech byly potlače zakázány s odůvodněním, že vedou k ožebračování indiánů a že se při nich odehrávají barbarské a krvavé obřady. Současně bylo započato silné asimilační úsilí ze strany obou vlád. Když na přelomu 19. a 20. století započali v této oblasti své etnografické a folkloristické výzkumy žáci Franze Boase, v čele se samotným panem profesorem, vypadalo to, že už zkoumají dožívající anebo polomrtvou kulturu. Knížka, kterou držíte v ruce, dokazuje, že to byla předčasně pesimistická domněnka. Autor v ní totiž představuje svět moderních indiánů, jimž se podařilo transformovat staré tradice, mnohdy až dodatečně oživené i díky etnografickým monografiím boasovské generace, do podoby současné kultury. Je to, pochopitelně, jiná kultura než byla ta zobrazovaná na kresbách Malaspinovy výpravy v 18. století, anebo popisovaná v povídkách Jacka Londona. Je to však v každém případě svébytná a indiánská kultura současné Severní Ameriky
Vypredané
20,09 € 21,15 €