Jean Malaquais

Román zachycuje několik dní v životě pestré společnosti přivandrovalců na jihu Francie. Emigranti ze všech koutů Evropy, severní Afriky i Asie od pondělí do soboty fárají v nebezpečné šachtě, neděli jich většina tráví v nálevně Na miskách vah paní Michelové, která sice razí heslo "Dluh Je Mrtev", ale na druhou stranu dokáže uznat, že Javánci mají "pořádný splávek". Javánci... obyvatelé podivného území, jemuž se říká Jáva: nouzová kolonie barabizen, z nichž každé ráno muži pospíchají na úzkokolejku, která je zaveze na šachtu. Javánci mluví směsí nejrůznějších jazyků: zní tu lámaná francouzština, do níž horníci míchají ruštinu, němčinu, polštinu, italštinu, španělštinu, arabštinu... Jáva je pomyslný ostrov na pevnině: jako Noemova archa dočasně zachránila existenci desítek rodin na útěku před bídou, před rudým i hnědým terorem třicátých let 20. století.

Válečný deník je drsné a syrové svědectví o podivné válce mezi Německem a Francií v letech 1939–1940. Vojín Malacki si nebere servítky a navýsost literárním stylem podává obraz válečné mizérie, zbavený všech ilusí o hrdinství. To v západoevropské literární tradici není vůbec obvyklé a nakolik Malaquais svým Válečným deníkem šokoval Francii, svědčí i skutečnost, že po publikaci v exilovém nakladatelství v USA v roce 1943 se „řádného“ vydání na francouzské půdě dočkal až v roce 1997.

Deník běžence je volné pokračování Válečného deníku (Dauphin 2021). Autor v něm líčí více než dvouleté období zoufalého čekání na možnost vycestovat z Evropy. Zápisky jsou vedené ještě nemilosrdnějším tónem. Není divu, jako běženci a cizákovi, navíc židovského původu, mu jde o život. Smyčka zátahů a perzekucí se pozvolna stahuje. Je otázkou času, kdy definitivně sklapne past – pět týdnů poté, co se mu spolu s ruskou přítelkyní Galy podařilo odplout do Venezuely, německé jednotky obsadily i dosud neokupovanou zónu Francie...