Klaus Mann

Mefisto, nejvýznamnější dílo Klause Manna, je silně otevřeným, zčásti autobiografickým protifašistickým románem, projevem bezradnosti jedné generace intelektuálů vůči nacistickému násilí. Pojednává o významném německém herci Hendriku Höfgenovi (předlohou byl Gustaf Gründgens), který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Stejně jako hlavní hrdina, i řada dalších postav má předlohu v tehdy žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Krátce před smrtí se autor dozvěděl, že se Mefista nepodaří vydat - za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla kniha napsána. V roce 1981 natočil István Szabó stejnojmenný film s Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli. Film získal Oskara za nejlepší cizojazyčný film a pomohl vrátit Klause Manna do pozornosti evropského publika.

Román patří k několika málo knihám německé literatury, které otevřeně hovoří o homosexuální lásce, k níž se sám autor hlásil. Vypráví příběh mladého Andrease Magnuse, který pochází z dobré rodiny, s jejímž stereotypem se však nesnáší jeho touha stát se umělcem. Proto odchází do Berlína, kde proniká do života bohémy, kabaretů a homosexuálních podniků a zároveň se pokouší propůjčit nadějím a cílům své generace umělecké ztvárnění. Kniha Klause Manna, jež vyšla poprvé roku 1925, zároveň líčí milostný vztah mezi dvěma muži.

Hendrik Höfgen mindent el tudott játszani: karácsonyi mesékben tréfás kedvű, szép hercegként a gyerekeket bűvölte el, Oscar Wilde vígjátékaiban a hölgyközönség szívét dobogtatta meg. Volt hősszerelmes, volt intrikus. A délelőtti próbán Hamlet vagy Mefisztó, a délutánin táncos komikus. "Tudott nagyvilágian elegáns, de tudott tragikus is lenni. Fel-felöltötte a komisz mosolyt, de halántékán, ha kellett, megjelent a fájdalmas vonás is. Sziporkázó szellemessége elbájolt, gőgösen felszegett álla, pattogó vezényszava és idegesen büszke magatartása imponált, alázatos, gyámoltalanul révedező tekintete, zárkózott, kedves zavara megindított. Jóságos volt vagy durva, dölyfös vagy gyöngéd, hetyke vagy megtört - pontosan a műsoron levő szerep szerint." Szinte kacéran fitogtatta kaméleontehetségét. Közben az életben eljátszotta a szerető, a barát, a férj szerepét, később a forradalmi színházcsinálóét, majd a Harmadik Birodalom kegyeltjeként az udvari bolondét is. Az Állami Színház intendánsa lett, államtanácsos és szenátor. Beletanult és belehízott a hatalomba, fürdött a fényében, és mindvégig "gondosan kerülte, hogy egyetlen igaz szót is ejtsen". Amikor Klaus Mann 1949-ben, negyvenhárom évesen véget vetett az életének, napjaink német irodalomkritikus-doyenje, Marcel Reich-Ranicki így írt: "Homoszexuális volt. Szenvedélyes volt. Thomas Mann fia volt. Tehát háromszorosan sújtott." A német állampolgárságától megfosztott Klaus Mann azon a végzetes napon nem gondolta volna, hogy évtizedekkel később ő még kultuszfigurává lesz, főleg a fiatalok szemében. Főműve, az 1936-ban Amszterdamban megjelent Mephisto ma tananyag a német iskolákban. Klasszikus. Szabó István filmet forgatott belőle - az 1982-ben Oscar-díjat ért. Magyar színpadi adaptációja Alföldi Róbert nevéhez fűződik.

Nejslavnější román německého autora Klause Manna vyšel poprvé v čase autorova exilu v roce 1936 v Paříži s podtitulem „Román jedné kariéry“. O tom, že šlo o dílo neobyčejné třaskavosti, zejména v německém prostředí, svědčí skutečnost, že v Mannově rodné zemi byl poprvé vydán až dávno po válce (v roce 1956). Román nejenže zobrazuje ostře sarkastickým pohledem nástup a zrod německého nacismu, osudy jednotlivých postav jsou navíc inspirovány konkrétními osobnostmi německé minulosti, které byly ve své době snadno identifikovatelné. Předobrazem velmi talentovaného, současně neobyčejně ctižádostivého a bez skrupulí se probíjejícího umělce, který se v průběhu dvacátých, zejména pak ve třicátých letech vypracuje z provinčního herce na opěvovanou hvězdu první velikosti, byl významný německý herec Gustav Grüngens, legendární představitel Mefista v nastudování Goethova Fausta, s nímž kdysi Klause Manna pojily velmi těsné vazby. Mannův román není zdaleka jen strhující výpovědí o tragické etapě německých dějin, je všeplatným poselstvím vypovídajícím o situacích, jež provázejí ty, kteří touží po moci a slávě a vydávají se za nimi v dobách, kdy se zásadně proměňuje politický režim. Herec Höfgen projde na své cestě na vrchol od fanatického vyznavače komunismu až po oddaného příznivce nacionálního socialismu, zejména pak jeho vůdčích osobností. Při všech názorových veletočích se zaštituje tvrzením: „Jsem umělec! Snažím se poctivě vykonávat svoje řemeslo. Ale nedokázal jsem vždycky domyslet všechny politické souvislosti. Umělec vždycky žije tak trochu mimo tyto věci.“

Román patří k několika málo knihám německé literatury, které otevřeně hovoří o homosexuální lásce, k níž se sám autor hlásil. Vypráví příběh mladého Andrease Magnuse, který pochází z dobré rodiny, s jejímž stereotypem se však nesnáší jeho touha stát se umělcem. Proto odchází do Berlína, kde proniká do života bohémy, kabaretů a homosexuálních podniků a zároveň se pokouší propůjčit nadějím a cílům své generace umělecké ztvárnění. Kniha Klause Manna, jež vyšla poprvé roku 1925, zároveň líčí milostný vztah mezi dvěma muži.

Mefisto, nejvýznamnější dílo Klause Manna, je silně otevřeným, zčásti autobiografickým protifašistickým románem, projevem bezradnosti jedné generace intelektuálů vůči nacistickému násilí. Pojednává o významném německém herci Hendriku Höfgenovi (předlohou byl Gustaf Gründgens), který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Stejně jako hlavní hrdina, i řada dalších postav má předlohu v tehdy žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Krátce před smrtí se autor dozvěděl, že se Mefista nepodaří vydat - za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla kniha napsána. V roce 1981 natočil István Szabó stejnojmenný film s Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli. Film získal Oskara za nejlepší cizojazyčný film a pomohl vrátit Klause Manna do pozornosti evropského publika.

Román patří k několika málo knihám německé literatury, které otevřeně hovoří o homosexuální lásce, k níž se sám autor hlásil. Vypráví příběh mladého Andrease Magnuse, který pochází z dobré rodiny, s jejímž stereotypem se však nesnáší jeho touha stát se umělcem. Proto odchází do Berlína, kde proniká do života bohémy, kabaretů a homosexuálních podniků a zároveň se pokouší propůjčit nadějím a cílům své generace umělecké ztvárnění. Kniha Klause Manna, jež vyšla poprvé roku 1925, zároveň líčí milostný vztah mezi dvěma muži.

Mefisto, nejvýznamnější dílo Klause Manna, je silně otevřeným, zčásti autobiografickým protifašistickým románem, projevem bezradnosti jedné generace intelektuálů vůči nacistickému násilí. Pojednává o významném německém herci Hendriku Höfgenovi (předlohou byl Gustaf Gründgens), který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Stejně jako hlavní hrdina, i řada dalších postav má předlohu v tehdy žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Krátce před smrtí se autor dozvěděl, že se Mefista nepodaří vydat - za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla kniha napsána. V roce 1981 natočil István Szabó stejnojmenný film s Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli. Film získal Oskara za nejlepší cizojazyčný film a pomohl vrátit Klause Manna do pozornosti evropského publika.