Miloš Mendel

Patrně ještě nikdy se v moderním českém společenském diskursu tak často nehovořilo o islámském náboženství a islámské kultuře, jako je tomu v posledních letech. Sdělovací prostředky přinášejí zprávy, články a analýzy, obsahující (snad neúmyslně) dezinformace a polopravdy, politici vydávají bohorovná prohlášení, intelektuálové a aktivisté, politologové, ba dokonce církevní představitelé se s neuvěřitelnou lehkostí a pohrdáním vyjadřují k tomuto světovému náboženství, jeho kultuře a politickým událostem, jež s ním souvisejí. Základním rysem podobných výpovědí bývá snaha o paušální odsudek, poukazy na islamizaci Evropy či na nebezpečí střetu civilizací. K české diskusi o islámu přispělo i nakladatelství Dingir, které se prostřednictvím stejnojmenného časopisu už 21 let věnuje studiu a prezentaci soudobých trendů v různých náboženských tradicích. Proto také Dingir vydal roku 2016 monografii českého arabisty a islamologa Miloše Mendela Muslimové a jejich svět. O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. V ní se autor věcně a odborně kriticky vyjádřil k základním hodnotám islámu jako náboženství a na něm vybudované civilizace, vysvětlil různé aspekty islámských reálií a vyvracel mýty a polopravdy, jimiž je český veřejný prostor v poslední době zaplavován. Nyní, po dvou letech, nastal čas pro druhé vydání. Je opraveno, doplněno a aktualizováno, takže počet stran je nepatrně vyšší. Přehledná struktura a zaměření na praktické otázky každodenního života muslimů a na otázky přítomnosti islámu v české společnosti ovšem zůstaly. I druhé vydání tak přispěje k informovanosti široké veřejnosti studentů, středoškolských pedagogů, novinářů a dalších zájemců o věrouce, rituálech, zvyklostech či klasických i soudobých podobách práva a politiky.

Arabista a islamista Miloš Mendel, vědecký pracovník Orientálního ústavu AV ČR, ve své knize provádí historickou rekonstrukci džihádu jako jednoho ze základních pojmů islámské věrouky a práva. Na základě rozboru koránu a bohaté literatury vymezuje typy a sleduje proměny džihádu od vzniku islámu až do současnosti. Poukazuje například na to, že džihád se na Západě překládá nepřesně jako "svatá válka" a v povědomí evropské veřejnosti se stal poněkud neoprávněně synonymem násilí, teroru a nenávisti islámského Východu vůči Západu. Autor si všímá právního vymezení pojmu, využití džihádu v boji muslimských národů s evropským kolonialismem i jeho pojetí ve smyslu soustavného upevňování osobní zbožnosti a šíření víry formou misie.

Česká republika tvoří prostor, který byl v průběhu dějin ovlivněn islámem velice slabě. Islám a jeho stoupenci se k nám dostávali vždy spíše zprostředkovaně a české dějiny ani národní kulturu bezprostředně neovlivňovali. V tomto ohledu jsme v Evropě raritou. Tím spíše platí: Chceme-li se považovat za součást multikulturní demokratické Evropy, nezbývá, než abychom se obeznámili i s historickými okolnostmi, za nichž se ve většině evropských zemí islám etabloval, učinili takové kroky, které pomohou českou společnost připravit na reálný styk s islámem a období adaptace se snažili překonat bez vážnějších prohřešků proti pravidlům, které již platí v integrující se Evropě.