Stephen Mitchell

V této pozoruhodné knize Stephen Mitchell velmi odvážně rozšiřuje formu klasické pohádky, přičemž klade důraz na etické poselství transcendentní povahy lásky. Princ Žabák je příběh o lásce zádumčivého žabáka k vzdorovité a trochu pyšné princezně, která se zamilovala proti své vůli, ale její nekompromisnost jí pomohla stát se tou, která ve skutečnosti byla. Mitchellova pohádka je půvabná kniha, která se obojživelně pohybuje od příběhu k meditaci a zpět, od hrubosti k jemným nuancím, od pošetilosti k vznešeným myšlenkám. Dojemný příběh o Žabákovi a jeho cestě k lidské podobě je plný překvapení a odvíjí se jako sen, jenž vybízí k zamyšlení, otevírá srdce a nastavuje zrcadlo duši vnímavého čtenáře.

Stephen A. Mitchell stál vždy v popředí mohutného paradigmatického posunu v současné psychoanalýze od tradičního jednoosobnostního modelu k dvouosobnostnímu interaktivnímu a vztahovému modelu. V knize Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze poskytuje kritický komparativní rámec pro probádání širokého spektra pojmů a koncepcí jež byly nově vytvořeny k pochopení interaktivních procesů probíhajících mezi analyzandem a analytikem. Připomíná rozsáhlou tradici kleiniánské teorie a interpersonální psychoanalýzy i teorii objektních vztahů a progresivní freudiánské myšlenky a do hloubky se zabývá terapeutickým působením v psychoanalýze anachronickými ideály jako jsou anonymita a neutralita povahou analytického poznání a otázkami autority a nakonec i problémy pohlaví a sexuální orientace v postmoderní době. Své úvahy předkládá pro něj typickou jasnou formou bez nadbytečného používání odborného žargonu. Jeho kniha je proto přitažlivá nejen pro analytiky kteří pracují v klinické praxi a mají různé odborné zázemí a různé zkušenosti ale rovněž pro čtenáře z řad laické veřejnosti kteří se zajímají o to jakých úspěchů moderní psychoanalýza dosáhla i o to které úkoly před ní ještě stojí.

Druhý svazek českého překladu vztahové psychoanalýzy, která je sborníkem významných prací autorek a autorů, z jejichž pojetí se během posledních dvou desetiletí zrodila výrazná tradice americké psychoanalýzy, sleduje vývoj vztahové tradice v příspěvcích z let 1991 –1994. Prolínají se v nich teoretické koncepce s ukázkami z klinické praxe. Další vývoj vztahové tradice se odráží v koncepcích navazujících na myšlenky předchozího vývoje: na příspěvek o pacientově interpretaci analytikovy zkušenosti navazuje analýza pacientovy zkušenosti s analytikovou subjektivitou, která označuje pacientovu snahu dostat se k analytikovi jako osobě za klíčový rozměr analytické situace klinická studie procesů disociace a vzorců přenosu a protipřenosu v psychoanalyticky orientované léčbě dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství pojetí pohlavní příslušnosti jako vztahově utvářené, rozporuplné kategorie, která je zároveň stálá a prchavá vyjednávání paradoxu v analytickém procesu ilustrované v detailně zpracované kazuistice tři říše nevědomí, jejichž rozlišením autoři vyjasňují důležité rozdíly mezi pojmy psychické struktury a psychického obsahu a přinášejí myšlenku „organizujících principů“ – nevědomých struktur, které dávají tvar a označují témata zkušenosti jedince zachycení vztahové perspektivy v klinickém procesu, které zdůrazňuje, jak konflikt a trauma organizují, strukturují a narušují duševní život, a objasňuje vznik disociativních stavů, kdy trauma v jedinci narušuje schopnost sebereflexe neredukovatelnost analytikovy subjektivity postavení psychoanalýzy ve vztahu k dalším disciplínám a utváření vztahového modelu zkoumání a pravdy koncepce analytického třetího a utváření intersubjektivního prostoru v klinické praxi. Stejně jako v prvním svazku je každý příspěvek doplněn úvodním slovem editorů, které ho zasazuje do historického kontextu, a doslovem autora, ve kterém autorka či autor popisují další vývoj svého pojetí.

Byron Katie könyve úgy tört be a világmegváltó tanácsoktól hemzsegő könyvpiacra, akár egy friss fuvallat. Ő maga Munkának nevezi módszerét. A Munka mindössze négy kérdésből áll, amelyeket bármilyen problémára alkalmazhatunk. Mindegy, hogy a főnökünkre haragszunk, kamasz gyerekünk ... Folytatás ›› viselkedésével van gondunk, a szerelmi életünk, a pénz vagy netán a környezetszennyezés aggaszt; a négy kérdésen keresztül teljesen más megvilágításban látjuk majd a dolgot. Tartós megnyugvást tapasztalunk, s felleljük magunkban a megoldáshoz és cselekvéshez szükséges tisztánlátást és erőt. A Munka lényege, hogy föltesszük magunknak (vagy másoknak) a négy meghatározott kérdést, válaszolunk rá, majd a végén megfordítjuk az eredeti állítást az éppen aktuális problémáról. A dolog arra épül, hogy az elménkben mindannyian történeteket szövünk az események és az emberek köré: nem a valóságot éljük át, hanem a valóság köré kerekített saját sztorinkat, és erre reagálunk. Ha a valóságról lehántjuk elképzeléseinket, sokkal könnyebb és nyugodtabb életet élhetünk. A könyv részletesen bemutatja a négy kérdést és a megfordítás gyakorlatát, ami döbbenetes élményeket és felfedezéseket tartogat önmagunkkal kapcsolatban is. Lépésről lépésre végigmegyünk ezen a forradalmian új folyamaton, és meggyőző példákat olvashatunk arról, miként fordíthatjuk a javunkra. Sokat segít a Munka megértésében mások tapasztalata, ugyanis tanúi lehetünk, amint Katie a legkülönbözőbb emberi problémákkal kapcsolatban végzi el a Munkát pácienseivel, akár a párkapcsolatokra, akár a hivatásra, akár legmélyebb szorongásaikra és félelmeikre vonatkoznak. Olyan helyzetekben is biztos sikerrel alkalmazhatjuk a négy kérdést, amelyek eddig átláthatatlannak vagy megváltoztathatatlannak tűntek. Katie módszere nyomtalanul kiirtja hosszú évek önáltatását és öncsalását. Nem könnyű feladat, de megéri végigcsinálni a várható jutalomért cserében: képesek leszünk stressz nélkül dönteni és élni, megtaláljuk békénket, öröm költözik az életünkbe, s ünnepként éljük meg mindennapjainkat, még a legnagyobb káosz közepette is. A kérdés már csak az: elég bátrak vagyunk-e ahhoz, hogy elfogadjuk? A(z) Négy kérdés (Könyv) szerzője Stephen Mitchell, Byron Katie.

V této pozoruhodné knize Stephen Mitchell velmi odvážně rozšiřuje formu klasické pohádky, přičemž klade důraz na etické poselství transcendentní povahy lásky. Princ Žabák je příběh o lásce zádumčivého žabáka k vzdorovité a trochu pyšné princezně, která se zamilovala proti své vůli, ale její nekompromisnost jí pomohla stát se tou, která ve skutečnosti byla. Mitchellova pohádka je půvabná kniha, která se obojživelně pohybuje od příběhu k meditaci a zpět, od hrubosti k jemným nuancím, od pošetilosti k vznešeným myšlenkám. Dojemný příběh o Žabákovi a jeho cestě k lidské podobě je plný překvapení a odvíjí se jako sen, jenž vybízí k zamyšlení, otevírá srdce a nastavuje zrcadlo duši vnímavého čtenáře.

Druhý svazek českého překladu vztahové psychoanalýzy, která je sborníkem významných prací autorek a autorů, z jejichž pojetí se během posledních dvou desetiletí zrodila výrazná tradice americké psychoanalýzy, sleduje vývoj vztahové tradice v příspěvcích z let 1991 –1994. Prolínají se v nich teoretické koncepce s ukázkami z klinické praxe. Další vývoj vztahové tradice se odráží v koncepcích navazujících na myšlenky předchozího vývoje: na příspěvek o pacientově interpretaci analytikovy zkušenosti navazuje analýza pacientovy zkušenosti s analytikovou subjektivitou, která označuje pacientovu snahu dostat se k analytikovi jako osobě za klíčový rozměr analytické situace klinická studie procesů disociace a vzorců přenosu a protipřenosu v psychoanalyticky orientované léčbě dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství pojetí pohlavní příslušnosti jako vztahově utvářené, rozporuplné kategorie, která je zároveň stálá a prchavá vyjednávání paradoxu v analytickém procesu ilustrované v detailně zpracované kazuistice tři říše nevědomí, jejichž rozlišením autoři vyjasňují důležité rozdíly mezi pojmy psychické struktury a psychického obsahu a přinášejí myšlenku „organizujících principů“ – nevědomých struktur, které dávají tvar a označují témata zkušenosti jedince zachycení vztahové perspektivy v klinickém procesu, které zdůrazňuje, jak konflikt a trauma organizují, strukturují a narušují duševní život, a objasňuje vznik disociativních stavů, kdy trauma v jedinci narušuje schopnost sebereflexe neredukovatelnost analytikovy subjektivity postavení psychoanalýzy ve vztahu k dalším disciplínám a utváření vztahového modelu zkoumání a pravdy koncepce analytického třetího a utváření intersubjektivního prostoru v klinické praxi. Stejně jako v prvním svazku je každý příspěvek doplněn úvodním slovem editorů, které ho zasazuje do historického kontextu, a doslovem autora, ve kterém autorka či autor popisují další vývoj svého pojetí.

Stephen A. Mitchell stál vždy v popředí mohutného paradigmatického posunu v současné psychoanalýze od tradičního jednoosobnostního modelu k dvouosobnostnímu interaktivnímu a vztahovému modelu. V knize Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze poskytuje kritický komparativní rámec pro probádání širokého spektra pojmů a koncepcí jež byly nově vytvořeny k pochopení interaktivních procesů probíhajících mezi analyzandem a analytikem. Připomíná rozsáhlou tradici kleiniánské teorie a interpersonální psychoanalýzy i teorii objektních vztahů a progresivní freudiánské myšlenky a do hloubky se zabývá terapeutickým působením v psychoanalýze anachronickými ideály jako jsou anonymita a neutralita povahou analytického poznání a otázkami autority a nakonec i problémy pohlaví a sexuální orientace v postmoderní době. Své úvahy předkládá pro něj typickou jasnou formou bez nadbytečného používání odborného žargonu. Jeho kniha je proto přitažlivá nejen pro analytiky kteří pracují v klinické praxi a mají různé odborné zázemí a různé zkušenosti ale rovněž pro čtenáře z řad laické veřejnosti kteří se zajímají o to jakých úspěchů moderní psychoanalýza dosáhla i o to které úkoly před ní ještě stojí.