Ladislav Nebeský

1. díl obsahuje relativně úplný soubor nejstarší experimentální poezie Ladislava Nebeského; zahrnuje sbírku Nehra (jako celek nepublikovanou), řadu různorodých cyklů básní a poetických konstelací. Mnohé prozrazují autorovo matematické vzdělání, zvlášť zřetelné je to u binárních básní, které byly v 60. letech autorovým specifikem a dodnes jsou i v mezinárodním kontextu unikátní. Součástí svazku je i několik textů, v nichž L. Nebeský přibližuje čtenáři dobový kulturní kontext, zejména spolupráci s Jiřím Kolářem a dalšími tvůrci experimentální poezie 60. let. Deníkové zápisky jsou autentickým dokladem vznikání nápadů a jejich proměn, svědectvím o autorově hledání, nalézání i zavrhování poetických forem.

V 90. letech byl Ladislav Nebeský fascinován myšlenkou, že zdrojem poetického zážitku mohou být i mezery, prázdno, různé způsoby čtení neviditelného. V básních tohoto svazku jsou viditelná písmena vodítkem k odhalení písmen neviditelných, napsané je oporou pro čtení nenapsaného, chybějícího. Autor ukazuje, že je mnoho způsobů, jak to udělat. Čtenář však musí spolupracovat, teprve tím se mu otvírá cesta k porozumění estetického sdělení. V některých případech mu to autor výkladem svého postupu usnadňuje

Básně tohoto svazku názorně dokládají oblíbenou tezi, že experimentální poezie je rozkročena mezi literaturu a výtvarné umění. Po roce 2010 Ladislav Nebeský volně navázal na svoji původní myšlenku binárních básní a vypracoval nové, zcela originální konstrukční principy. Cestou k poetickému sdělení je zde konfrontace různorodých obrazců tvořených černými a bílými čtverečky s obsahy nápisů na jejich obvodu. Součástí svazku jsou i texty, ve kterých autor velmi srozumitelně vykládá konstrukční principy plošné binární poezie, a své výklady doprovází názornými ukázkami. Vzpomínkový text je zaměřen na poměrně úzký výsek dobového kulturního kontextu; je z něj patrné, že v druhém období svých básnických aktivit nacházel autor odezvu především u umělců o více než generaci mladších.

Výrazným mezníkem v básnické tvorbě Ladislava Nebeského je kniha Bílá místa, která je založena na představě čtení neviditelných slov. Když tuto představu přijmeme, proč bychom nepřijali také představu čtení slov za hranicemi stránky? Právě na takové představě je založena kniha Za hranice stránek. Nebeského způsob práce s jazykem se stává jedinečnou myšlenkovou kvalitou, přesahující hranice možností dosud existujícího vnímání jazykových děl. Musíme si však představit překročení celého textu do prostoru kolem sebe. Ovšem neméně zajímavý je i opačný pól — naše pozastavení se nad krásou struktur grafémů, které možná zatím ani nechceme identifikovat přesně.