Martina Pachmanová

V knize sebraných hovorů Martiny Pachmanové promlouvá jedenáct amerických akademiček, kurátorek a umělkyň, jejichž práce během posledních třiceti leti zásadně ovlivnila feministické myšlení v oblastech vizuálního umění.

Sborník studií se zabývá tématem, které je dosud zpracováno jen velmi málo. Shrnuje příspěvky z kolokvia, které se uskutečnilo v roce 2005 na půdě Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Bezmála dvě desítky statí pojednávají o úloze, kterou ženy hrály v české a slovenské umělecké kritice a uměnovědě 19. a 20. století, a o postavení, jakého v oboru dosahovaly, představují sběratelky umění a kurátorky a přinášejí portréty některých významných osobností tohoto oboru. Ukazuje se, že často se objevující teze o dějinách umění jako "jemném", "ženském" oboru nemá téměř žádné opodstatnění.

Při formování českého moderního umění hrály vztahy mezi pohlavími a sexuální odlišnost významnou, byť do nedávné doby přehlíženou úlohu. Debaty o sexualitě, ženské otázce a starých i moderních podobách femininity a maskulinity, které se v českém prostředí stejně jako jinde v Evropě začaly rozvíjet již v šedesátých letech 19. století a kulminovaly po fin de siecle, se výrazně propsaly nejen do umění, ale rovněž do jeho recepce a interpretace. Množství textů věnujících se otázkám pohlaví a umění, které byly publikovány v českém prostředí v době zrodu a formování modernismu, je i z dnešního pohledu ohromující. Tato kniha zachycuje jen část z nich, avšak i z nich je patrné, že dobový umělecký a umělecko-kritický diskurz byl silně genderově podmíněn. Kniha nastiňuje zdroje populárních názorů na pohlavní podmíněnost umění, zasazuje je do kontextu vývoje na dobové výtvarné scéně a v neposlední řadě vyzdvihuje význam myšlenek některých málo známých píšících ženských osobností. Grafickou podobu knihy navrhla Barbora Toman Tylová.

V první dekádě první republiky se zásadně proměnily podmínky, za nichž mohly československé umělkyně vystavovat v zahraničí a začleňovat se tak nejen do širšího kontextu dobového „ženského umění“, ale rovněž do moderního umění jako celku. Političtí představitelé meziválečného Československa si byli dobře vědomi toho, že export umění a kulturních hodnot může posílit status mladé demokracie a přinést ekonomický profit, a „ženské umění“ pro ně bylo v rámci kulturních výměn a zahraniční kulturní politiky zajímavým artiklem. Výstavní katalog se soustředí na zmapování dosud málo studovaného fenoménu „ženského umění“ na české výtvarné scéně dvacátých a třicátých let 20. století, a to především skrze jeho úlohu v dobové státní reprezentaci. Jeho hlavní součástí bude rekonstrukce nejvýznamnějších „vývozních“ expozic, jež se mezi válkami realizovaly pod kuratelou ženských spolků a jež umělkyním z prvorepublikového Československa poprvé ve větším měřítku umožnily vstup na mezinárodní umělecké kolbiště. Katalog akcentuje vynikající práce českých meziválečných umělkyň – ať již více známých představitelek užitého umění nebo malířek a sochařek, jejichž práce bývá neprávem opomíjena. Stranou však nenechává ani představitelky dobového „středního proudu“, který byl součástí exportních „ženských“ výstav mezi válkami. Ten totiž odrážel nejen doznívající diletantismus v práci řady umělkyň podporovaných mladým státem, ale rovněž konformismus a akademickou doktrínu ovládající v této době oficiální propagaci českého umění. Kniha vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR.

Sborník Ex-pozice je věnovaný aktuálním otázkám spjatým se stálými expozicemi výtvarného umění a vizuální kultury. Je výsledkem týmové práce studentů Katedry teorie a dějin umění UMPRUM. Muzea umění se v posledních bezmála dvaceti letech stala v oboru dějin umění a vizuální kultury důležitým tématem: muzejní tradice je z různých hledisek podrobována kritickému zkoumání. K akviziční činnosti, vystavování a prezentaci se přistupuje nejen jako k jednomu ze způsobů historizace artefaktů a k formě estetického prožitku, ale rovněž jako ke společenským a ideologickým praktikám a nástrojům moci. Jakkoli rozsáhlá je zahraniční literatura právě na poli muzejnictví a muzeologie, je překvapivé, jak málo pozornosti se v ní věnuje stálým či dlouhodobým expozicím. V českém prostředí se muzeum jako místo interdisciplinárního a kritického zkoumání do centra některých odborníků zásadněji dostává až v posledním desetiletí. Smyslem připravovaného sborníku, jehož záběrem je nejen prezentace, ale rovněž vnímání sbírkových předmětů v galerijních a muzejních expozicích a jejich propagace v českém prostředí i v zahraničí, je alespoň dílčím způsobem přispět ke zlepšení této situace. Grafika Róbert Szabó.

Kniha přináší výběr z nejnovější tvorby jedné z nejosobitějších umělkyň současnosti. Erika Bornová je vypravěčkou silných, mnohoznačných příběhů. Ať se již jedná o sochařský cyklus věnovaný Almě Mahlerové a jejím mužům, o uhrančivé akrylové Autoportréty nebo o imaginativní kresby Rostlin či Vodních bytostí, vždy s nadsázkou reflektuje banalitu života, s náruživostí sobě vlastní se snaží rozklíčovat složité předivo lidské představivosti a snů a se vší vážností ohledává komplikovaný vztah člověka ke světu, k druhým, k sobě samému i k přírodě. Publikaci děl Eriky Bornové doprovázejí texty znalců jejího díla Martiny Pachmanové a Otty M. Urbana. The book presents a selection of the latest works by Erika Bornová, one of todays most distinctive artists and a teller of forceful and multifaceted stories. Her sculptural cycle dedicated to Alma Mahler and her men, her captivating acrylic self-portraits, her imaginative drawings of Plants or Aquatic Creatures they all reflect, with a sense of hyperbole, the banality of life. Working with her distinctive passion, Bornová attempts to untangle the complex web of peoples imagination and dreams while engaging in a serious exploration of our complicated relationship to the world, to others, to ourselves, and to nature. With expert texts on her work by Martina Pachmanová and Otta M. Urban.

Dokumentační publikace k 28. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“ prostřednictvím rozhovorů s umělci přibližuje nejen jejich tvorbu, ale stává se rovněž dokumentací současného výtvarného umění. Kromě rozhovorů a dalších textů publikace obsahuje kvalitní fotodokumentaci průběhu sympozia a reprodukce vytvořených uměleckých děl, která se stala součástí Sbírky současného umění města Mikulova. Autoři rozhovorů: Martina Pachmanová – Jiří Černický (kurátor ročníku), Michaela Černická, Klára Čermáková, Julie Béna, Zdena Kolečková, Emoke Vargová, Adéla Strnadová a Marie Tomanová (host); Rostislav Koštial (starosta města), Adam Vrbka (odborný garant) a Jiří Černický jako kurátor.

V knize sebraných hovorů Martiny Pachmanové promlouvá jedenáct amerických akademiček, kurátorek a umělkyň, jejichž práce během posledních třiceti leti zásadně ovlivnila feministické myšlení v oblastech vizuálního umění.