Jan Patočka

Programové shrnutí Patočkových úvah na téma filosofie svobody z počátku padesátých let. Na přelomu 40. a 50. let 20. století koncipoval Patočka pod tímto titulem systematický filosofický rozvrh sahající od otázek ontologických až po analýzu současných for

Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

Faksimile samizdatové publikace "Jan Patočka. První skica k podobizně", kterou v roce 1977 vydal Jan Vladislav v edici Kvart. S pomocí Patočkových příbuzných a přátel shromáždil Patočkovy texty vztahující se k chartě 77 a písemné reakce domácích i zahraničních osobností na jeho tragický skon. Útlý svazeček ilustrující závažnost této události byl dán do oběhu necelé dva měsíce po Patočkově pohřbu. Toto vydání zpřítomňuje jakým způsobem se zveřejňovaly důležité svobodně psané texty.

A Platón és Európa a szerző legfontosabbnak számító műve, mely a saját otthonában, illegálisan tartott előadásainak a gyűjteménye. A munka első alkalommal jelenik meg magyar nyelven. „Bizonyos körülmények között az ember képes lenne arra, hogy legalább az emberi világot tegye az igazság és az igazságosság világává. Hogy ezt mi módon lehet elérni – épp ez a lélek gondozásának a tárgya. […] És ebben az értelemben igyekszem majd bemutatni önöknek, hogy Európa ebből a motívumból, a lélek gondozásából született meg Európaként, és azért szűnt meg az lenni, mert elfeledkezett erről.”

Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950. Sám k tomu říká v zápisu ze dne 14. XII. 1946: Původně byla to technika úmyslné formace, koncentrace, která vynucovala obraznost myšlenkovou. Úmyslem bylo dirigovat myšlenku dopředu, podle jistých hesel či pojmů, které se zdály důležité. Nyní technika jaksi a posteriori: teprve když se „nápad“ již zformoval, hledím jej zaznamenat. První technika byla čekáním na nápad, vynucováním nápadu všelikou slovesnou hrou; nynější technika hledí vystihnouti, z neodstíněnosti vybrati nápad, který tu již jest, všimnouti si toho, že tu jest, zintenzivnit jej, způsobit, aby pracoval více a do větší šíře, aby se organizoval kritikou. […] Ať jest to jakkoli chudé, výhoda jest v tom, že jest čímsi konkrétním, aspoň daným, přítomným, nikoli zcela iluzorním, zatímco v perspektivě „ryze budoucího“ se oddáváme snadno iluzi, že tu jest něco více než pouhá tendence dopředu, opřená o slovo, významový horizont beze vší uzavřenosti […] Zvláštní rozpor: co by nás uspokojilo, nemůžeme nikdy najít, a co dovedeme najít (poněvadž jsme to již nalezli), nás nemůže nikdy uspokojit. […] Hledáme takovou možnost, takovou polohu sebe sama, kde se cítíme volni, nad věcmi, nikoli v jejich područí a v objetí nejasnosti. Tak po hmatu hledáme svou cestu.

Knižní vydání Sebraných spisů přináší čtenářům systematicky učleněné celoživotní dílo jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů. Soubor Péče o duši zahrnuje autorovu tvorbu, která se týká postavení člověka ve světě a v dějinách: od morálních otázek jednotlivce, přes stanoviska k aktuálním společensko-politickým událostem, až k obecným úvahám o filosofii dějin.

Svazek obsahuje Patočkovu nevydanou monografii o Komenském a náčrty nepublikovaných komeniologických studií.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Tento svazek Sebraných spisů obsahuje nedokončenou stať Co jsou Češi, v níž se autor zamýšlí nad smyslem českých dějin, dále přednášky o ”příspěvku českých zemí k modernímu vědeckému ideálu” proslovené v šedesátých letech v Lovani, a také text o Masarykově vystoupení v kauze ”hilsneriáda”. Svazky připravil k vydání K. Palek a I. Chvatík.