Vladimír Pitschmann

Kniha volně navazuje na publikaci Šamani, alchymisté, chemici a válečníci. Popisuje vývoj chemických, toxinových a zápalných zbraní v období od roku 1918 do roku 1945, které někteří autoři nazývají „třicetiletou válkou“. Dějištěm knihy jsou především vojensky zaměřené chemické výzkumné a vývojové laboratoře, chemické polygony a bojiště, na nichž probíhala tajná i otevřená chemická válka.

Poslední svazek trilogie se zabývá vývojem chemických, toxinových a částečně i zápalných zbraní v období poznamenaném bouřlivým rozvojem jaderné technologie, navržením struktury DNA a rozluštěním genetického kódu. Ukazuje, že zejména vývoj chemických zbraní v době tzv. studené války a po jejím skončení byl stejně dramatický, jako kdykoliv předtím. Knihu doplňují informace o Úmluvě o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení, aktuální v roce 2015, a také úvahy o jejich blízké či vzdálené budoucnosti.

Současný zájem české veřejnosti o zneužití atomové energie, v porovnání například s anglosaskými zeměmi, je dosti vlažný. Možná to svědčí o tom, že jsme se s jadernou zbraní nebo v jejím stínu naučili žít, tak jak kdysi pesimisticky prorokoval Albert Einstein. Proto se renomovaný autor Vladimír Pitschmann rozhodl v této obšírné publikaci připomenout hlavní momenty vývoje jaderných zbraní od jejich zrodu až po současnost a prokazuje, že jsou "nejvyšší formou zabíjení". Navazuje tak na svou práci Historie chemické války (doplněnou titulem Boj ohněm, dýmem a jedy) a utváří tak ucelenější obraz o vývoji a podstatě základních druhů zbraní hromadného ničení.