Petr Polehla

Jezuitské divadlo mělo primárně vzdělávací a výchovnou funkci a bylo zakomponováno do řádového školského systému, jehož cíle lze shrnout do sousloví docta pietas (učená zbožnost, resp. učenost a zbožnost). Publikace se snaží ukázat, jakou roli hrálo divadlo ve vzdělávání a výchově na přelomu humanismu a baroka. Zabývá se rovněž tím, jak se v řádové dramatické tvorbě odrážely nové formy zbožnosti podnícené ignaciánskou spiritualitou. V neposlední řadě se její autor pokouší vysledovat, jakou úlohu mělo jezuitské divadlo při předávání ideálů a praxe antické literatury a vzdělanosti, a to zejména svojí orientací na antické předlohy a vyrovnáváním se se zásadami klasické poetiky a rétoriky.

Období raného středověku, v němž do Británie pronikalo křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů. Kniha se snaží seznámit čtenáře s osudy několika svatých tohoto období prostřednictvím vybraných hagiografických děl 7. a 8. století. V jednotlivých kapitolách pojednává o papeži Řehoři Velikém, iniciátorovi misie do Británie, irském misionáři sv. Kolumbovi, sv. Wilfridovi, biskupovi z Yorku, poustevníku sv. Guthlakovi či zakladateli proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Benediktu Biscopovi a jeho nástupci sv. Ceolfrithovi. Publikace přináší také překlady částí latinských legend o těchto světcích. Mgr. Helena Polehlová (nar. 1974 v Chrudimi) vystudovala latinu a angličtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní vyučuje na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Zabývá se anglo-latinskou a staroanglickou literaturou. Mgr. Petr Polehla, Ph.D. (nar. 1974 v Třebíči) vystudoval latinu, estetiku a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době působí jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Diecézním teologickém institutu Biskupství královéhradeckého. K jeho odborným zájmům patří odraz kultu svatých zejména v latinské literatuře středověku a raného novověku.

Třísté padesáté výročí založení královéhradecké diecéze bylo vítanou příležitostí k refl exi řady významných témat z jejích dějin. Diecéze prošla od svého vzniku množstvím proměn a sehrála důležitou roli z hlediska náboženského života v regionu. Též se významně zapsala do života kulturního i společenského a v řadě faktorů ovlivnila i celospolečenské dění. Jak tedy místní církev vešla v život a jak obohatila život univerzální církve, jak posloužila věřícím a jak prospěla obyvatelstvu východních Čech? To vše jsou otázky, které si klademe při pohledu zpět. Jednotliví autoři této publikace se zabývají tématy týkajícími se přímo dějin biskupství, ale též dějin institucí, u nichž bylo biskupství zřizovatelem či s nimiž úzce spolupracovalo. Pozornost je též věnována vybraným osobnostem královéhradecké diecéze. K tématům přistupují badatelé zejména z hlediska církevních, regionálních a kulturních dějin, ale též z hlediska historické demografie, dějin správy a dějin umění.

Předkládaná publikace se snaží ukázat, jakou roli sehrál řád premonstrátů v Nové Říši a okolí v období první republiky. Klášter hospodařil na svých zemědělských a lesních pozemcích efektivně. Z jeho výnosů měli prospěch nejen jeho majitelé a zaměstnanci, ale také ostatní živnostníci a řemeslníci i obec samotná. Měl zásadní vliv na zaměstnanost v regionu, a to především v období hospodářské krize. Důležitou roli hrál klášter v oblasti charitativní, sociální a kulturní. Činný byl též na poli vzdělávání, osvěty a kultury. Jako poslední v řadě, nikoli významem, zmiňme péči pastorační či duchovenskou. Klášter, jehož řeholníci sloužili mše, křtili, zpovídali, oddávali a pohřbívali, se stal nedílnou součástí každodenního i svátečního života všech obyvatel obce a celého okolí. Široká škála činností premonstrátů odpovídá řádovému heslu Ad omne opus bonumparati - Připraveni ke každému dobrému dílu. Autoři této publikace se snažili ukázat, že novoříšští premonstráti v období první republiky byli nejen ke každému dobrému dílu připraveni, ale mnohá dobrá díla vykonali nebo k nim přispěli.

Kniha Přehled církevní historiografie na Západě do konce osvícenství je určena především čtenářům, kteří mají zájem blíže poznat dějiny církevního dějepisectví, a to od jeho počátků spojených se vznikem samotného křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Vzhledem k vytyčenému rozsahu publikace bylo nutné pojednat témata poměrně stručně a s omezením na určitá území, především na (západo- a východo-) středoevropskou oblast. Církevní dějiny mají své pevné místo mezi ostatními historickými disciplínami nejpozději od vydání slavného spisu Methodus ad facilem historiarum cognotionem (1566), v němž jeho autor Jean Bodin rozdělil dějepisectví na dějiny občanské (humanum), přírodní (naturale) a církevní (divinum). První se dle autora týkají lidí, druhé přírody a třetí jejího otce, tedy Boha. Přestože někteří pozdější myslitelé Bodinovo dělení mírně pozměnili, církevní dějiny již mezi historickými disciplínami zůstaly navždy. Jednotné církevní dějiny přitom neexistují, neboť každá z křesťanských církví má kromě své teologie i svůj pohled na dějiny vycházející z vlastní teologie. Ostatně církevní dějiny jsou v prostředí církví chápány jako jedna z teologických disciplín. Snad můžeme obecně shrnout, že hlavním úkolem církevních dějin je co možná nejvěrněji zachytit život církve po všech jeho rozmanitých stránkách po celou dobu jejího trvání. Jejich předmětem jsou tedy všechny oblasti církevní působnosti a všechny stránky náboženského života příslušníků církve.

Tématem publikace jsou intronizace uvedení do úřadu královéhradeckých biskupů v druhé polovině 17. století a ve století osmnáctém. Autoři se zabývají tím, jakými proměnami slavnosti intronizace procházely a jak tyto proměny souvisely se změnou celkové náboženské situace. Cílem bylo též naznačit, jak se vyvíjely vztahy města k biskupství: zjevné to bylo zejména podle míry zapojení města do slavností. Církevní slavnosti na přelomu baroka a osvícenství doznávaly značných proměn, respektive byly v druhé polovině 18. století redukovány na minimum. Proměňoval se též vztah biskupů k papeži, římské kurii i panovníkům velmi závisel i na příklonu jednotlivých biskupů k idejím osvícenství a josefinismu. Publikace se věnuje rovněž tomu, zda a jak se tyto změny projevily na intronizacích biskupů v Hradci Králové.

Všechny prózy, které jsme zařadili do tohoto skromného výboru, vycházejí v češtině vůbec poprvé. Spadají do prvního období spisovatelovy tvorby, tedy do doby, kdy v Rothově tvorbě dominoval pesimistický až nihilistický postoj ke stavu poválečného světa. Hned první povídka zachycuje atmosféru ztráty domova, v níž vyprávěč marně smotává nitky rozbíhajících se příběhů dohromady. Nedatované Nemocné lidstvo, obrazově drásavá, takřka expresionistická próza, líčí obraz všeobecného chaosu. Snovou, až temně romantickou atmosféru má povídka Duben z roku 1925, která vychází z až pohádkové fascinace ženským elementem. Z výboru je možná nejvýznamnější text Jahody, textový fragment z roku 1929, jejž původně autor zamýšlel rozvést do románové formy. V Jahodách působí harmonický prvek nenarušen a v plné síle, jako pohled do ztraceného dětství, do světa, který dávno přestal existovat.