Jan Poněšický

Kniha shrnuje dosavadní názory lékařů a psychologů, zabývajících se psychosomatickými souvislostmi nemocí, a zároveň předává autoruvy dlouholeté zkušenosti v tomto nejstarším (a zároveň nejnovějším) oboru medicíny, jehož krédem je: Nemocí netrpí jenom postižený orgán, ale celý člověk. Nastiňuje souvoslost mezi biologickým fungováním našeho těla a psychikou v reakci na zátěžové situace.

Brání vám únava v činnosti? Nejste tak výkonní, jak chcete? Co všechno vám únava znemožňuje, z jakých činností, které jste dříve běžně vykonávali, vás vyřadila? Lidé s tímto syndromem pociťují únavu jinak než jako přirozenou „příjemnou“ únavu, která se dostavuje například po sportovním výkonu. V případě „zdravé“ únavy vyčerpání po odpočinku mizí, únava nám byla pouze signálem, že musíme odpočívat, abychom se zcela nevyčerpali.Lidé se syndromem chronické únavy nejsou však schopni po odpočinku energii obnovit a ani po delším spánku se u nich pocit osvěžení a regenerace sil neodstavuje.Tato příručka termín chronická únava definuje, poukazuje na možné terapeutické přístupy, imunologickou léčbu, dietoterapii, rehabilitaci a v neposlední řadě na psychterapeutické léčebné postupy.

Prim. MUDr. PhDr. Jan Poněšický, dipl. psych., vkládá do této publikace nejen své zkušenosti lékaře a psychoterapeuta, jak tomu bylo v jeho předešlých dvou knihách, ale navíc se rozepisuje o ženství a mužství z pozice psychoanalytika a psychologa.

Jak a proč se tělo dává k dispozici pro neřešitelné či konfliktní situace? Jak se snaží kompenzovat psychologické nedostatky ve výstavbě osobnosti? Proč se tělo používá k vyrovnání neschopnosti vyjádřit emoce? Kdy se stává prostředkem komunikace? Psychosomatickým onemocněním trpí celá jedna ...

Jak se liší agrese od násilí? Existuje i konstruktivní agrese ve službách života či obrany lidských práv? Musí mít agrese vždy za následek něco negativního? Je nutná destrukce starého aby vzniklo místo pro to nové? Neznamená teprve násilí – ve srovnání s férovým bojem – újmu druhému poškození jeho života znemožnění přirozeného a svobodného vývoje? Těmito a dalšími otázkami se zabývá kniha lékaře a...

Autor se rozepisuje o ženství a mužství z pozice, lékaře, psychoterapeuta, psychoanalytika a psychologa. Srozumitelným způsobem integruje dosavadní často kontroverzní poznatky z každodenních zkušeností s věděním, jež vyplývá z dávné moudrosti pohádek a mýtů.

Jak se liší agrese od násilí? Existuje i konstruktivní agrese ve službách života či obrany lidských práv? Musí mít agrese vždy za následek něco negativního? Je nutná destrukce starého, aby vzniklo místo pro to nové? Neznamená teprve násilí – ve srovnání s férovým bojem – újmu na druhém, poškození jeho života, znemožnění přirozeného a svobodného vývoje? Těmito a jinými otázkami se zabývá kniha lékaře a filosofa Jana Poněšického, psychoanalytika, který čerpá jak z vlastních niterných prožitků, tak ze zkušeností z psychoterapeutické praxe. Ve středu jeho zájmu je zkoumání lidské podstaty, zde pak kontroverzního názoru na to, zda je člověk dobrý či zlý, odkud se bere jeho nenávist, co vyvolává pocity agrese a za jakých podmínek vyúsťují do mezilidských vztahů a chování. Přitom zdaleka nejde jen o vystupňování násilných tendencí. Mnohem častěji jde o obranu či dokonce o útok v zájmu zachování duševní rovnováhy, např. sebevědomí a potřeby dát svému životu nějaký smysl, což bývá zneužíváno různými ideologiemi. Moc má zabránit situaci bezmoci, pachatelem se stává člověk, jenž se nechce za žádnou cenu opět dostat do pozice oběti. Násilí je v tomto kontextu umožněno především odlidštěním protivníka, který je degradován na podčlověka, barbara, kořist či prostě nepřítele, jenž ohrožuje naše hodnoty a představy o uspořádání světa.