Richard Powers

V korunách stromov je dielo plné horlivého aktivizmu a protestu, v ktorom sa ale zároveň pred čitateľom neuveriteľným spôsobom objavuje príroda - a kniha je teda aj ódou na ňu. Dvanásty román Richarda Powersa sa pred nami od koreňov ku korune a potom späť odvíja ako sústredené kruhy navzájom poprepájaných príbehov. Tie siahajú od New Yorku v období pred vojnou Juhu proti Severu až po boje o drevo na severozápade Spojených štátov koncom 20. storočia a ďalej. Existuje totiž svet, ktorý sa odvíja paralelne s tým naším - tento svet je nesmierny, pomalý, navzájom poprepájaný, bohatý, neuveriteľne tvorivý a našimi očami takmer neviditeľný. Prichádza príbeh o niekoľkých ľuďoch, ktorí sa tento svet naučia vidieť, a ktorí sú vtiahnutí do prebiehajúcej katastrofy. "Dômyselne vystavaný príbeh, ktorý sa vetví a týči ako stromy, čo sa nachádzajú v jeho jadre. Ich výnimočnosť a vzájomná prepojenosť pritom odráža ľudí, ktorí medzi nimi žijú," zhodnotila komisia, ktorá románu udelila Pulitzerovu cenu za beletriu.

Známe ještě osobní nasazení? Umíme riskovat ve prospěch odvážně chápané společné věci? Ve prospěch budoucnosti, pro generace, jež doufejme budou následovat? Richard Powers v tomto strhujícím chorálu velebícím kořeny života přivádí na světlo vášnivé zaujetí proti světu plnému obav, chladu, lhostejnosti, netečnosti, nenávisti a sobectví. Líčí riziko, jež vyplývá z dobromyslně zápecnického i z krvavě kořistnického života, i to, jež může způsobit odpor proti nim. Dokazuje, že spokojené konvenční žití musí být vyváženo vzpurnou obětí druhých. Oba postoje jsme zdědili po našich předcích a obě protichůdné skupiny jsou pro přežití nepostradatelné. Obě taky za svoje přesvědčení platí – která z nich víc? Jsou živé příklady v našem okolí? Co když jsme všechna zaujatá slova poslali do vyhnanství, takže se stala cizí, neznámá a nesrozumitelná? Román přináší hned několik úchvatných, jedinečných milostných příběhů s tématy nevysvětlitelných jisker lásky a síly citu, jenž převrátí naruby svět. Dostane se nám dobrodružného thrilleru i románu – tragédie o vině a trestu. Také úchvatného profesního románu, jemuž stačí několik vět, aby přesně vylíčil sezení v ordinaci klinického psychologa nebo povahu příslušníků policie. Přijmeme dědictví Dostojevského, Thoreaua i Camuse, Anny Kareninové i Dona Quijota. Nejde však o literární herbář, ale o živé, krvácející kusy tkáně obětované z těl našich předků. Kniha se netváří, že musí mít ve všem pravdu, ale nabízí souznění, citové zaujetí – chvílemi třeba pomýlené – a problematickou cestu za dobrem, zákonitým vyústěním osudu lidského jedince i posloupnosti celých generací. Ten příběh se nám dostane pod kůži, možná až hluboko do srdce. Vůbec nejpodivnější je, že kniha, vyznávající svobodu jednání a představující nezávislý pohled na svět, nepodlézavá a bez vnucené falše, byla čerstvě odměněna americkou Pulitzerovou cenou.

V korunách stromov je dielo plné horlivého aktivizmu a protestu, v ktorom sa ale zároveň pred čitateľom neuveriteľným spôsobom objavuje príroda – a kniha je teda aj ódou na ňu. Dvanásty román Richarda Powersa sa pred nami od koreňov ku korune a potom späť odvíja ako sústredené kruhy navzájom poprepájaných príbehov. Tie siahajú od New Yorku v období pred vojnou Juhu proti Severu až po boje o drevo na severozápade Spojených štátov koncom 20. storočia a ďalej. Existuje totiž svet, ktorý sa odvíja paralelne s tým naším – tento svet je nesmierny, pomalý, navzájom poprepájaný, bohatý, neuveriteľne tvorivý a našimi očami takmer neviditeľný. Prichádza príbeh o niekoľkých ľuďoch, ktorí sa tento svet naučia vidieť, a ktorí sú vtiahnutí do prebiehajúcej katastrofy. „Dômyselne vystavaný príbeh, ktorý sa vetví a týči ako stromy, čo sa nachádzajú v jeho jadre. Ich výnimočnosť a vzájomná prepojenosť pritom odráža ľudí, ktorí medzi nimi žijú,“ zhodnotila komisia, ktorá románu udelila Pulitzerovu cenu za beletriu.

Theo Byrne asztrobiológus, aki a Földön kívüli élet jeleit kutatja a világűrben, felesége halála óta egyedül neveli kilencéves fiát. A melegszívű és kedves Robin rajong a természetért, az állatokért, a növényekért, de rendkívül furcsa gyerek. Ki akarják rúgni az iskolából, mert behúzott az egyik osztálytársának. Theo nem szeretné, ha egyre zaklatottabb fiát pszichoaktív szerekkel kezelnék. Tudomást szerez egy kísérleti szakaszban lévő, neurofeedback nevű technikáról, amelynek segítségével Robin megtanulhat jobban uralkodni az érzelmein - az eljárás részben az anyja agyáról rögzített működésmintákra szoktatja a fiút. A szárnyaló természetleírások, a távoli világok fájdalmas látomásai és a szenvedélyes szeretettel teli apa-fiú viszony ábrázolása Powers legbensőségesebb regényévé teszik a Rémületet, melyben mindvégig ott bujkál a kérdés: Hogyan mondjuk el a gyerekeinknek az igazat erről a gyönyörű, de veszélyeztetett bolygóról?

Najnovší román držiteľa Pulitzerovej ceny za literatúru si kladie tie najzásadnejšie otázky o živote ako takom, zároveň je veľmi intímny. Astrobiológ Theo Byrne pátra po živote v celom vesmíre a sám vychováva svojho nezvyčajného deväťročného syna Robina, ktorý na mnohých pôsobí dojmom bytosti z inej planéty. Jedinečný a milý chlapec trávi hodiny maľovaním obrazov ohrozených zvierat. Zároveň sa ho chystajú vylúčiť zo školy, pretože napadol svojho najlepšieho kamaráta. Hoci je syn je čoraz problémovejší, Theo dúfa, že sa mu podarí udržať ho mimo dosahu psychoaktívnych látok. Pomôcť by mohla experimentálna liečba, ktorá má posilniť Robinovu emocionálnu kontrolu. Spočíva v tréningu chlapca podľa zaznamenaných vzorcov mozgu jeho mŕtvej matky... Svojimi opismi prírody, dráždivou víziou iného života a opisom lásky otca a syna predstavuje Zmätenosť najintímnejší a najdojemnejší román Richarda Powersa. V rozhovore pre Bookerovu cenu, na ktorú bol nominovaný, povedal: „Kniha má korene v dvoch rôznych svetoch. Čiastočne je to román o úzkosti rodinného života na poškodenej planéte. Je to však aj román, ktorý vzdáva hold súčasným aj klasickým autorom špekulatívnej fantastiky. Veľmi ma potešilo zrážanie toho, čo by mnohí čitatelia mohli považovať za úplne nesúmerateľnú estetiku, a užíval som si svetlo a teplo, ktoré toto spojenie vytvorilo.“

Najnovší román držiteľa Pulitzerovej ceny za literatúru si kladie tie najzásadnejšie otázky o živote ako takom, zároveň je veľmi intímny. Astrobiológ Theo Byrne pátra po živote v celom vesmíre a sám vychováva svojho nezvyčajného deväťročného syna Robina, ktorý na mnohých pôsobí dojmom bytosti z inej planéty. Jedinečný a milý chlapec trávi hodiny maľovaním obrazov ohrozených zvierat. Zároveň sa ho chystajú vylúčiť zo školy, pretože napadol svojho najlepšieho kamaráta. Hoci je syn je čoraz problémovejší, Theo dúfa, že sa mu podarí udržať ho mimo dosahu psychoaktívnych látok. Pomôcť by mohla experimentálna liečba, ktorá má posilniť Robinovu emocionálnu kontrolu. Spočíva v tréningu chlapca podľa zaznamenaných vzorcov mozgu jeho mŕtvej matky... Svojimi opismi prírody, dráždivou víziou iného života a opisom lásky otca a syna predstavuje Zmätenosť najintímnejší a najdojemnejší román Richarda Powersa. V rozhovore pre Bookerovu cenu, na ktorú bol nominovaný, povedal: „Kniha má korene v dvoch rôznych svetoch. Čiastočne je to román o úzkosti rodinného života na poškodenej planéte. Je to však aj román, ktorý vzdáva hold súčasným aj klasickým autorom špekulatívnej fantastiky. Veľmi ma potešilo zrážanie toho, čo by mnohí čitatelia mohli považovať za úplne nesúmerateľnú estetiku, a užíval som si svetlo a teplo, ktoré toto spojenie vytvorilo.“

"Az ember nem az a csúcsfaj, aminek képzeli magát. Más élőlények mondják meg, merre hány centi, azok csinálják a levegőt és eszik a napfényt. Nélkülük nincs semmi." A légierő rakodásvezetőjének gépét lelövik a vietnámi háborúban. A katona életét az menti meg, hogy egy fafojtó fügefára zuhan. Egy festőművész százévnyi fotóportrét örököl, mindegyik kép ugyanarról a pusztulásra ítélt gesztenyefáról készült. Egy keményen bulizó egyetemista lány hozzáér a villanyvezetékhez, bele is hal az áramütésbe, hogy azután légi és fénylények lökjék vissza az életbe. Egy hallássérült tudós fölfedezi, hogy a fák kommunikálnak egymással. Ők négyen és további öt idegen végső, erőszakos együttlétre jönnek össze, hogy megmentsék az amerikai földrész utolsó, néhány hektárnyi érintetlen erdejét. Richard Powers regénye szenvedélyesen és elsöprő erővel mutatja be a környezetvédő aktivisták elszántságát. Az Égig érő történet koncentrikus gyűrűkben bontja ki az egymásba fonódó mítoszokat a polgárháború előtti New Yorktól a csendes-óceáni partvidék 20. század végi fakitermelési válságáig és azon is túl. Meggyőző erővel ábrázolja, hogy az emberi mellett létezik egy másik világ - hatalmas, lassú, minden részével egymásba kapcsolódó, leleményes -, de az számunkra szinte láthatatlan. Az Égig érő történet azoknak szól, akiket elkeserít, hogy az ember önző módon pusztítja a természetet, s akik bíznak abban, hogy ez a folyamat még megállítható. Richard Powers írói munkásságát kritikusai Jonathan Franzenéhez, Dave Eggerséhez vagy Don DeLillóéhoz hasonlítják. Az Égig érő történet, a tizenkettedik regénye 2019-ben elnyerte az irodalmi Pulitzer-díjat. Legutóbbi regénye a 2023-ban magyarul is megjelent Rémület.