Rabíndranáth Thákur

V Poslední básni se prolíná několik pásem. Za milostným intermezzem obou hlavních postav se odehrává střetnutí dvou vrstev bengálské společnosti a dvou jejich životních pojetí. Právník Amit představuje bohatou, provokující, nudící se bengálskou sp olečnost. Své povolání vykonává jen proto, aby se bavil a udržoval společenské styky. Lábanje je jiná. Její vztah k životu je opravdovější a opravdovější je i v milostném citu. Hlavním zájmem románu zůstává psychologie milostného citu: básnická krása lásky se otevírá v jiskření lyrických a duchaplných dialogů. Rabíndranáth Thákur se narodil roku 1861 v Kalkatě v rodině, která náležela k vysoké bráhmanské kastě. Za hlavní náplň svého života považoval sblížení a vzájemné porozumění Východu se Záp adem.

Ve verších ze závěrečných let svého dlouhého a plodného života, z nichž je sestavena tato malá antologie, vrací se Rabíndranáth Thákur stále znovu k hlavnímu motivu své tvorby – lásce: hluboké lásce k životu a „každé jeho chvíli“, lásce k „prachu země“, ke světu a lidem. V této lásce nachází hlavní poselství svého života a odkazu.

Literárny klenot indického nositeľa Nobelovej ceny, básne o láske a živote plné exotickej krásy. Kniha je originálnou ručnou umeleckou knihárskou prácou.