Sven Regener

Autor nás v románu přivádí během podzimu 1989 do berlínské bohémské čtvrti Kreuzberg, kde jeho hlavní hrdina pracuje v hospodě. Pan Lehmann pochází z Brém a chtěl by, aby mu přátelé říkali Franku, a ne uctivě příjmením, oni to však ignorují. Brzy mu totiž bude třicet a pan Lehmann ví, že to je věk, kdy člověk začíná mít svou minulost, své „staré dobré časy“ a kdy se všichni začínají ptát, co hodlá udělat se svým životem. Spokojenost s prací číšníka se v tomto městě, kde vlastně všichni chtějí být „umělci“, moc nenosí. V knize však nejde jen o zaznamenání atmosféry, genia loci a osudů zvláštních „týpků“, kteří sedí u baru a do postele se dostanou teprve v době, kdy jejich matky už zase vstávají do práce. Jde i o svébytný vývojový román plný vtipných a filozofujících dialogů. Venku třeba zrovna padá Berlínská zeď, ale člověk si taky může v klidu objednat další pivo. Protože co už znamená konec jedné dějinné epochy ve srovnání s řešením problému, zda v opilosti běží čas rychleji či pomaleji?

Aber mit den Problemen wächst auch die Komik, zumindest bei Sven Regener. Dass es viel zu lachen gibt, ist aber auch zu einem guten Teil der Vortragsweise des Autors geschuldet. Auch wenn so manches Wort vernuschelt wird, ansonsten passt seine Interpretat